13 C 6/2022-23 — Okresní soud v Děčíně

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím, kterého se domáhá z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 5. 7. 2006, kterou se žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], kdy ta půjčila žalovanému částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit poplatek za půjčku ve výši 13 280 Kč, a to formou týdenních splátek, přičemž poslední splátka byla stanovena na 4. 7. 2007. Žalovaný však své smluvní závazky neplnil řádně a včas. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se nevyjádřily, soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 5. 7. 2006, uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], má soud za prokázané, že tato společnost zapůjčila žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem 33 280 Kč, kdy tuto částku tvoří poskytnutá půjčka ve výši 20 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 13 280 Kč. Žalovaný převzal poskytnuté peněžní prostředky v hotovosti při uzavření smlouvy, což stvrdil svým podpisem. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce jsou Smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně uvedené smlouvy. Jelikož žalovaný do stanoveného data neuhradil celou dlužnou částku, vznikl mu dluh na jistině ve výši 17 728,37 Kč a na poplatku ve výši 11 771,63 Kč. Po datu splatnosti žalovaný ničeho neuhradil. Protože nebyla dlužná částka žalovaným včas uhrazena, úročila se jistina z celkové dlužné částky ve výši 29 500 Kč v zákonné výši od 30. 8. 2006 do 18. 12. 2020 a představuje částku 34 474,27 Kč. Dne 18. 12. 2020 uzavřela společnost [právnická osoba] s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které se žalobkyně stala věřitelem pohledávky vůči žalovanému. Postoupení pohledávky bylo žalobcem žalovanému oznámeno dopisem, včetně výzvy k plnění, ze dne 29. 7. 2021. Od postoupení pohledávky neuhradil žalovaný ze svého dluhu ničeho. [příjmení] je tvořena dlužnou jistinou ve výši 17 728,37 Kč a nesplaceného poplatku ve výši 11 771,63 Kč. Žalobkyně dále požadovala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku, tak jak je shora specifikováno. Dle § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 504 obch. zák. dlužník je povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. Dle § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). [právnická osoba] tak byla oprávněna svoji pohledávku vůči žalovanému postoupit na žalobkyni, což se také na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 stalo. Žalovaný své povinnosti nedostál, přestože byl původním věřitelem upomínán k zaplacení, a proto se žalobkyně, na kterou přešlo právo dle Smlouvy o postoupení pohledávek, po právu domáhá zaplacení soudně. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu, vzniklo žalobkyni podle ust. § 1970 o. z., též právo na úrok z prodlení, jehož výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, proto bylo žalobě i v této části vyhověno. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 632 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 180 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 500 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.