13 C 80/2022-45 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny v odběrném místě na adrese [adresa], se splatností 22. 12. 2020, na částku 11 98,18 Kč a smluvní pokuty ve výši 100 Kč za nezaplacení žalované faktury s její splatností 13. 5. 2021, když vyúčtování smluvní pokuty žalobkyně provedla v rámci vyúčtování smluvních pokut ze dne 25. 5. 2021. Dále požaduje zaplatit částku 5 600 Kč jako smluvní pokutu, a to vyúčtováním smluvní pokuty [variabilní symbol] vystavené dne 25. 2. 2021, splatné dne 8. 3. 2021, a to za každý měsíc od měsíce [číslo] do měsíce [číslo], tedy za 14 měsíců po á 400 Kč. A dále žádá zaplatit 3 964,66 Kč, což představuje částku 4 664,66 Kč jako cenu odebrané elektřiny a souvisejících služeb ve fakturačním období od 28. 11. 2020 do 25. 2. 2021 a 300 Kč za smluvní pokutu za prodlení se splacením záloh na dodávku elektřiny a za proplacení se zaplacením předchozí faktury a dále částku 100 Kč jako smluvní pokutu za prodlení s úhradou faktury, [variabilní symbol] se splatností 29. 3. 2021, když vyúčtování smluvní pokuty žalobce provedl v rámci vyúčtování smluvních pokut ze dne 12. 4. 2021 pod [variabilní symbol] a dále žádá zaplatit 19 231,80 Kč za množství odebrané elektřiny za období od 28. 11. 2020 do 25. 2. 2021, což bylo provedeno opravným daňovým dokladem ze dne 23. 4. 2021, [variabilní symbol] se splatností 13. 5. 2021, když na tuto fakturu žalovaný neprovedl žádnou úhradu. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud ve věci k důkazu pouze listiny, které předložila žalobkyně. Smlouvou ze dne 10. 10. 2019 označenou jako Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně, má soud za prokázané, že se uvedenou smlouvou žalobkyně zavázala dodávat elektřinu a zajistit přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby do výše uvedeného odběrného místa a žalovaná uhradit řádně a včas žalobkyni cenu elektřiny a související služby. Smlouva byla sjednána na dobu 30 měsíců od data účinnosti smlouvy, tj. od 10. 10. 2019. Strany si ujednaly povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu v částce 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou přesahující 10 dní. Pro případ opakovaného porušení platební povinnosti žalované a s tím souvisejícího následného přerušení dodávky a odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně, bylo ujednáno oprávnění žalobkyně naúčtovat smluvní pokutu ve výši 400 Kč zahrnující též případnou náhradu škody vzniklou žalobkyni neodebíráním nasmlouvané elektřiny za každý kalendářní měsíc i jeho část až do konce doby trvání smlouvy. Žalobkyně žalovanému vyfakturovala nedoplatek za fakturační období od 29. 11. 2019 do 27. 11. 2020, a dále od 28. 11. 2020 do 25. 2. 2021, včetně smluvních pokut, když žalovaný ani po upomínce žalovanou částku za odebranou elektrickou energii nezaplatil. Jelikož vystavené faktury nezaplatil, vznikla mu povinnost uhradit též smluvní pokutu. Žalobkyně následně dopisem ze dne 9. 3. 2021 odstoupila od smlouvy pro opakované neplnění platebních povinností žalovaným. Žalobkyně dne 25. 2. 2021 z důvodu opakovaného porušení platebních povinností žalovaným ukončila dodávku elektřiny, na což byl žalovaný upozorněn upomínkou ze dne 26. 1. 2021. Soud dospěl k následujícím právním závěrům. Podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 2079 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky elektřiny, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázal. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu právo požadovat po žalovaném smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedené faktury. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 370 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 592 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39 782 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby a ze tří paušálních náhrad výdajů po á 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.