14 C 359/2022-15 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 1 052 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že zjistila, že žalovaná je vlastníkem osobního automobilu, [registrační značka], o objemu válců motoru nad [číslo] cm3 do [číslo] cm3, přičemž toto vozidlo nemělo v období od 16. 7. 2019 do 31. 7. 2019 uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu z provozu vozidla. Tím vznikla žalované povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 47 Kč za každý den, kdy nebylo uzavřeno pojištění, a též povinnost uhradit náklady na uplatnění této pohledávky ve výši 300 Kč. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Žalobkyně má vůči žalované právo na zaplacení částky 1 052 Kč s přísl. odpovídající nezaplacenému příspěvku ve výši 752 Kč za dobu od 16. 7. 2019 do 31. 7. 2019, kdy žalovaná provozovala osobní automobil, [registrační značka], [VIN kód], bez toho, že by uzavřela pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Dále má žalobkyně právo na zaplacení částky 300 Kč za náklady spojené s uplatněním této pohledávky. Podle ust. § 1 odst. 2 ve spojení s § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů, je–li provozováno tuzemské vozidlo bez pojištění odpovědnosti v rozporu s tímto zákonem, je vlastník vozidla nebo jeho provozovatel povinen uhradit žalobkyni příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou, tj. vyhláškou č. 205/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V daném případě činí denní příspěvek pro osobní automobil s objemem válců motoru nad [číslo] cm3 do [číslo] cm3 47 Kč za každý den. Žalovaná neměla v rozhodném období uzavřeno zákonné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a příspěvek ve smyslu shora uvedeném nezaplatila žalobkyni ani na výzvu. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s placením peněžitého dluhu, vzniklo žalobkyni též právo na úrok z prodlení, jehož výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 4. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 5. Žalobkyně sice byla ve věci plně procesně úspěšná ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., avšak soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení proto, že je nepovažoval za účelně vynaložené. Žalobkyně podala proti žalovanému v obdobné věci žalobu již dne 2. 3. 2022 evidovanou pod sp. zn. 25 C 65/2022, ve které se domáhala zaplacení výše uvedeného příspěvku za období od 27. 7. 2020 do 13. 8. 2020. Žalobkyni tak nic nebránilo žalovat žalovaného i za období od 16. 7. 2019 do 31. 7. 2019, které je předmětem této žaloby. Proto soud nepovažoval náklady za účelně vynaložené.