15 C 228/2022-18 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 13 900 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 17. 11. 2017 peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím. Dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v 16 splátkách, poslední splátka byla splatná ke dni 17. 3. 2019. Žalovaný dlužnou částku řádně neuhradil. Předmětná pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaný se k věci samé v průběhu řízení nevyjádřil. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Na základě předložených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byla dne 17. 11. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s úrokem ve výši 21 % ročně, poplatkem za správu úvěru ve výši 4 620 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 7 140 Kč, tj. v celkové výši 38 640 Kč. Dluh se zavázal splácet ve 16 splátkách ve výši 2 415 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 17. 3. 2019. Žalovaný svůj dluh řádně nehradil a dostal se proto do prodlení. Smlouvou o prodeji části závodu ze dne 6. 9. 2018 přešla pohledávka na společnost [právnická osoba], následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 přešla pohledávka na společnost [právnická osoba] a poté na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021 byla pohledávka postoupena žalobkyni. Po právní stránce vycházel soud z § 2395 a násl. občanského zákoníku. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že žaloba o zaplacení dlužné částky je po právu a přiznal žalobkyni právo na zaplacení žalované částky. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 292 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 840 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.