15 C 429/2021-27 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 59 167,86 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na podporu její podnikatelské činnosti. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 150 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 9% ročně, v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 707 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením v dubnu roku 2021, proto došlo ze strany žalobkyně k prohlášení úvěru za splatný ke dni 4. 6. 2021, kdy dlužná částka k tomuto datu činila 59 167,86 Kč. Žalovaná se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřila. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 20. 12. 2016 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky až do výše 150 000 Kč v rámci produktu„ [anonymizována čtyři slova]“ Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 9% ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 707 Kč. Dle podmínek smlouvy je žalobkyně oprávněna v případě porušení smlouvy ze strany žalovaného prohlásit úvěr za okamžitě splatný. Z výpisu z účtu soud zjistil, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 150 000 Kč dne 20.12.2016. Z výpisu dále vyplývá, jakým způsobem žalovaná úvěr splácela a dále její konečný dluh tvořený jistinou ve výši 56 323,76 Kč, úrokem ve výši 1 605,10 Kč a poplatky ve výši 1 239 Kč. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti dluhu ze dne 5. 6. 2021, kterému předcházela výzva k úhradě dlužné částky a oznámení o zesplatnění ze dne 2. 5. 2021, soud zjistil, že ze strany žalobkyně došlo k zesplatnění celé zbývající částky ve výši 59 168 Kč ke dni 4. 6. 2021, neboť žalobkyně sjednané splátky řádně nehradila. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Mezi žalobcem a žalobkyní došlo dne 20. 12. 2016 k uzavření smlouvy o úvěru, v rámci které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 150 000 Kč, které se žalovaná spolu s úrokem zavázala žalobkyni vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Úvěr byl žalované poskytnut dne 20.12.2016. Vzhledem k tomu, že žalovaná přestala řádně hradit sjednané splátky, přistoupila žalobkyně v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 4.6.2021. Dlužná částka je tvořena jistinou ve výši 56 323,76 Kč, poplatky ve výši 1 239 Kč a úroky ve výši 1 605,10 Kč. Po právní stránce vycházel soud z § 2395 a násl. občanského zákoníku. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Lze uzavřít, že žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru peněžní prostředky, které se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit dle podmínek smlouvy. Žalovaná svůj dluh řádně neuhradila, žaloba je proto důvodná a soud přiznal žalobkyni žalovanou částku včetně příslušenství. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 3 093 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 367 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.