20 C 1/2022-15 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 37 952 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne [datum] v 15:10 hodin v [obec], v ulici [ulice], při couvání s nákladním automobilem Citroën Jumper, [registrační značka], vlastníka [jméno] [příjmení], narazil levou zadní částí svého vozidla do pravé přední části zaparkovaného osobního automobilu Renault Megane, [registrační značka], ve vlastnictví [jméno] [příjmení]. Po střetu s vozidlem Renault žalovaný v místě dopravní nehody nezastavil, neoznačil konečné postavení svého vozidla a z místa dopravní nehody odjel. Vzhledem k tomu, že vozidlo Citroën Jumper bylo u žalobce v době dopravní nehody pojištěno dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o povinném ručení“), a škoda byla způsobena provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě [číslo] uhradil žalobce z titulu pojištění odpovědnosti z jeho provozu (povinného ručení) v rámci pojistné události [číslo] dne 11. 12. 2019 poškozenému [jméno] [příjmení] částku ve výši 37.952,00 Kč za totální škodu na vozidle Renault s ohledem na technicky nemožnou či ekonomicky nerentabilní opravu a má proti žalovanému právo na náhradu toho, co za něj platil. Dne 28. 2. 2020 uzavřel žalovaný s žalobcem dohodu o uznání dluhu, v níž žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu i výše a zároveň se zavázal k úhradě dlužné částky v pravidelných měsíčních splátkách vždy po 1.000,00 Kč, splatných k 25. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem březnem 2020, s tím, že nezaplacením byť jediné splátky ve lhůtě její splatnosti dojde ze ztrátě výhody splátek. Žalovaný však žalobci neuhradil ničeho, čímž se celý dluh stal splatným. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů, zejména z detailu relace o dopravní nehodě, fotodokumentace, pojistné smlouvy, oznámení o pojistném plnění, dokladem o pojistném plnění, dohodou o uznání dluhu a předžalobní výzvou byl zjištěn následující skutkový stav. Žalovaný dne [datum] v 15:10 hodin v [obec], v ulici [ulice], při couvání s nákladním automobilem Citroën Jumper, [registrační značka], vlastníka [jméno] [příjmení], narazil levou zadní částí svého vozidla do pravé přední části zaparkovaného osobního automobilu Renault Megane, [registrační značka], ve vlastnictví [jméno] [příjmení]. Po střetu s vozidlem Renault žalovaný v místě dopravní nehody nezastavil, neoznačil konečné postavení svého vozidla a z místa dopravní nehody odjel. Vzhledem k tomu, že vozidlo Citroën Jumper bylo u žalobce v době dopravní nehody pojištěno dle zákona o povinném ručení, a škoda byla způsobena provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě [číslo] uhradil žalobce z titulu pojištění odpovědnosti z jeho provozu (povinného ručení) v rámci pojistné události [číslo] dne 11. 12. 2019 poškozenému [jméno] [příjmení] částku ve výši 37.952,00 Kč za totální škodu na vozidle Renault s ohledem na technicky nemožnou či ekonomicky nerentabilní opravu a má proti žalovanému právo na náhradu toho, co za něj platil. Dne 28. 2. 2020 uzavřel žalovaný s žalobcem dohodu o uznání dluhu, v níž žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu i výše a zároveň se zavázal k úhradě dlužné částky v pravidelných měsíčních splátkách vždy po 1.000,00 Kč, splatných k 25. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem březnem 2020, s tím, že nezaplacením byť jediné splátky ve lhůtě její splatnosti dojde ze ztrátě výhody splátek. Žalovaný však žalobci neuhradil ničeho, čímž se celý dluh stal splatným. 4. Podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. b) zákona o povinném ručení platí, že pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění. 5. Podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) zákona o povinném ručení platí, že pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody. 6. Ze shora uvedeného má soud za prokázané, že žalovaný způsobil shora popsaným způsobem škodu, kterou žalobkyně uhradila z titulu pojistného plnění poškozenému a má tak právo proti žalovanému na náhradu toho, co za něj v důsledku uvedené dopravní nehody plnila. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 118,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 519 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 37 952 Kč sestávající z částky 2 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 760 Kč ve výši 1 839,60 Kč.