20 C 115/2022-39 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce zjistil, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla UH600133 (dále pouze„ vozidlo“) je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalobce obdržel od Ministerstva dopravy dálkovým způsobem informaci, že žalovaný je zapsán v registru silničních vozidel jako vlastník/provozovatel vozidla, [číslo jednací]. Podle § 4 odst. 2 Zákona se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Žalobce na základě Zákona vychází z informací poskytnutých Ministerstvem dopravy z registru silničních vozidel a je oprávněn považovat je za správné. Žalobce si dovoluje zdvořile navrhnout soudu, aby si případně sám vyžádal výpis z registru silničních vozidel. Žalovaný, coby vlastník/provozovatel, neměl ode dne 24.11.2019 do dne 31.03.2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena ust. § 1 odst. 2 Zákona. Vozidlo tak bylo nepojištěno 129 dní a žalovaný tímto jednáním porušil zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Žalobkyně svým podáním ze dne 22.06.2022 vzala žalobu v plném rozkazu zpět s ohledem na to, že žalovaná doložila kopii kupní smlouvy ze dne 19.10.2019, dle které žalovaná převedla vlastnické právo k předmětnému vozidlu na jiný subjekt. Soud proto řízení podle ustanovení § 96 odst.2) o.s.ř. zastavil. Žalobkyně se pak vedle zastavení řízení domáhala přiznání práva na náhradu nákladů řízení, když s ohledem na uvedenou argumentaci obsaženou ve zpětvzetí žaloby ze dne 22.06.2022 má žalobkyně za to, že žaloba byla v době podání důvodná a k zastavení řízení dojde pro chování žalované. Žalobkyně si dovoluje sdělit, že byť je přesvědčena o tom, že má dle ustanovení § 146 odst. 2 občanského soudního řádu právo na náhradu nákladů řízení, žalobkyně tento svůj nárok přehodnotila, a rozhodla se náhradu nákladů řízení nepožadovat. Jelikož tedy žaloba byla podána důvodně a řízení bude zastaveno pro chování žalované, dovoluje si žalobkyně navrhnout nadepsanému soudu, aby vedle zastavení řízení o nákladech řízení rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznává, když žalobkyně se výslovně nároku na náhradu nákladů řízení vzdává. Soud proto rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, jak je ve výroku II. uvedeno, neboť žalobkyně náhradu nákladů řízení nepožadovala. (§ 146 odst.1) o.s.ř.)