20 C 22/2022-19 — Okresní soud v Děčíně

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím, kterého se domáhá z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 29. 8. 2018, na jejímž základě žalobkyně žalovanému půjčila částku 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit sjednané poplatky. Žalovaný však své smluvní závazky neplnil řádně a včas. 2. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 29. 8. 2018 uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní, má soud za prokázané, že tato společnost zapůjčila žalovanému částku 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splatit v měsíčních splátkách po 1 560 Kč, včetně poplatků. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru jsou Smluvní podmínky. Žalovaný dlužnou částku do dnešního dne neuhradil, proto žalobkyně v souladu s čl. V odst. 4 úvěrové smlouvy požaduje smluvní pokutu v celkové částce 6 000 Kč. 4. Dne uzavřela společnost s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které se žalobkyně stala věřitelem pohledávky vůči žalovanému. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. 6. Žalovaný své povinnosti nedostál, přestože byl původním věřitelem upomínán k zaplacení, a proto se žalobkyně, domáhá úhrady dlužné částky soudně. 7. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. Závěrem soud dodává, že smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, což znamená, že není závislá na bezprostředním plnění dlužníkovi. Z toho důvodu bylo na žalovaném, aby při prokázání vzniku smluvního vztahu tvrdil a také prokazoval, kdy a jak dlužné částky vyrovnal. Není již proto třeba dále při totální pasivitě žalovaného verifikovat, zda, kdy a příp. jakou částku uhradil. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 264 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 812 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 280 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.