20 C 303/2022-21 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 10 958,96 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení s tím, že u žalovaného bylo kontrolou [číslo] zjištěno dne 10. 11. 2020 v odběrném místě: [ulice a číslo], [obec], svévolné odebírání elektřiny z distribuční sítě žalobkyně. Následkem tohoto jednání žalovaného vznikla žalobkyni škoda ve výši, která byla stanovena na základě příslušné vyhlášky vydané na základě zmocňovacího ustanovení energetického zákona částkou 10 958,96 Kč. Zároveň vznikla žalobkyni další škoda spočívající v nákladech na zjištění tohoto neoprávněného odběru ve výši 20 791,43 Kč. Žalobkyně byla totiž nucena uhradit práci kontrolních techniků, náklady na dopravu těchto techniků do místa neoprávněného odběru. Rozhodnutím ze dne 1. 2. 2022 č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci bylo prokázáno, že žalovaný se dopustil předmětného jednání za což byl odsouzen, přičemž žalobkyni byla v tomto řízení přiznána náhrada škody ve výši 18.446,15 Kč. Předmětem tohoto řízení je zbývající náhrada škody ve výši 10 958,96 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení peněžní částky fakturou [číslo] ze dne 2. 3. 2022. Žalovaný ničeho nezaplatil, k věci se nevyjádřil. Soud má za prokázané, že žalobkyně, jakožto provozovatel distribuční soustavy elektřiny, dne 10. 11. 2020 v odběrném místě: [ulice a číslo], [obec], přerušila dodávku elektřiny, jež byla do té doby žalovanému do tohoto odběrného místa dodávána na základě smlouvy s příslušným obchodníkem s elektrickou energií. Podle ust. § 51 odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy je odběr bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl, odběr bez měřicího zařízení, pokud odběr bez měřicího zařízení nebyl smluvně sjednán. Podle ust. odst. 3 § 51 téhož zákona pak při neoprávněném odběru elektřiny je osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektřinu, povinna nahradit v penězích vzniklou škodu, přičemž nelze-li zjistit vzniklou škodu na základě prokazatelně zjištěných údajů, je povinna uhradit škodu určenou výpočtem podle hodnoty hlavního jističe před elektroměrem nebo předřazeného jistícího prvku a obvyklé doby jejich využití, nedohodnou-li se obě strany jinak. Škodou jsou i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny. Tato právní úprava zakládá dodavateli elektřiny nárok na náhradu škody za neoprávněně odebranou energii, a to vůči tomu, kdo ji v rozporu se smluvními podmínkami či zákonem na úkor dodavatele odebral. Způsob výpočtu škody, která byla neoprávněným odběrem způsobena je pak uveden v § 9 vyhlášky č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny (zmocňovací ustanovení uvedené v § 98a energetického zákona). Zbývající náhrada škody ve výši 10 958,96 Kč představující náhradu škody za neoprávněný odběr a náklady zjištění neoprávněného odběru pak lze akceptovat jako účelně vynaložené a tedy podřaditelné pod kategorii další škody, jejíž náhradu výše uvedený § 51 rovněž předpokládá. Osobou škůdce je tak žalovaný, jakožto neoprávněný odběratel, tedy osoba, která neoprávněně odebírala elektrickou energii. Proto soud zavázal žalovaného k zaplacení, celkem částky 10 958,96 Kč, když právě výše uvedená ustanovení energetického zákona zakládají jeho odpovědnost za vznik škody, jakož i za její náhradu. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k náhradě škody prostřednictvím faktury s tím, že stanovila splatnost faktury na 2. 3. 2022. Jelikož žalovaný na tuto výzvu nereagoval, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku. Žalovaný se tím dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. V prodlení je podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Tímto nařízením je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem ke všem shora uvedeným okolnostem soud žalobě ohledně tohoto uplatněného nároku vyhověl, včetně požadovaného úroku z prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Žalovanému bylo rovněž uloženo zaplatit soudní poplatek státu na účet OS Děčín ve výši 800 Kč. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.