20 C 431/2021-18 — Okresní soud v Děčíně

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím, s odůvodněním, že dne 16. 7. 2015 uzavřel žalovaný a právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], smlouvu o bankovních produktech, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěrový limit 20 000 Kč. Žalovaný vyčerpal částku 23 888,68 Kč, čímž úvěrový limit přečerpal, v důsledku čehož banka prohlásila úvěr za splatný. Žalovaný ke dni 7. 5. 2020 dluží žalobkyni částku 14 197,90 Kč. 2. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Soud z předložených důkazů zjistil, že žalovaný uzavřel dne 16. 7. 2015 s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], smlouvu o bankovních produktech, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěrový limit 20 000 Kč. Žalovaný vyčerpal částku 23 888,68 Kč, čímž úvěrový limit přečerpal, v důsledku čehož banka prohlásila úvěr za splatný. Žalovaný ke dni 7. 5. 2020 dluží žalobkyni částku 14 197,90 Kč. Žalovaný dlužnou částku do dnešního dne neuhradil. 4. Dne 21. 1. 2021 uzavřela společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které se žalobkyně stala věřitelem pohledávky vůči žalovanému. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. 6. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Žalovaný své povinnosti nedostál, přestože byl původním věřitelem upomínán k zaplacení, a proto se žalobkyně, domáhá úhrady dlužné částky soudně. 8. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. Závěrem soud dodává, že smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, což znamená, že není závislá na bezprostředním plnění dlužníkovi. Z toho důvodu bylo na žalovaném, aby při prokázání vzniku smluvního vztahu tvrdil a také prokazoval, kdy a jak dlužné částky vyrovnal. Není již proto třeba dále při totální pasivitě žalovaného verifikovat, zda, kdy a příp. jakou částku uhradil. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 197,90 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.