20 C 447/2021-76 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 298 271,57 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že aktivní legitimace žalobce je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27.5.2020 mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a společností [právnická osoba] (dále jen„ banka“), [IČO], se sídlem [adresa], která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9.6.2020. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud ve věci na základě výzvy postupoval dle § 115a o.s.ř. a o věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud má za prokázané,že Banka uzavřela se žalovaným dne 10.3.2016 Smlouvu o půjčce [anonymizována dvě slova] [číslo] dále jen smlouva, v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 400 000,00 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách dle smlouvy, spolu se smluvním úrokem 11,90 % p.a. a s dalšími poplatky dle této smlouvy a dle ceníku, přičemž bude dodržovat dohodnuté podmínky. Dále má soud při absenci protichůdného tvrzení ze strany žalované za prokázané, že žalovaný dlužnou částku nesplatil. Toto skutkové zjištění soud učinil z předžalobní upomínky a ze seznamu postoupených pohledávek. Soud má rovněž za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Soud má dále ze zákaznické karty za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 299 104,57 Kč s příslušenstvím odpovídající nezaplacenému dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne 10.3.2016. V posuzované věci byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 o. z., na základě které byla žalované poskytnut úvěr ve výši 400 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnila, když žalovanému dne 10. 3. 2016 úvěr poskytla. Žalovaný však dlužnou částku v plném rozsahu neuhradil. Žalovaný se tak dostal do prodlení se splněním peněžitého závazku a vedle práva na zaplacení dlužné částky vzniklo žalobkyni též právo požadovat úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 62 388,00 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 14 956 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 299 104,57 Kč sestávající z částky 9 500 Kč za každý ze 4 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % v částce 8 232 Kč. Náklady právního zastoupení 62 388 Kč jsou splatné k rukám advokátky, která žalobkyni zastupovala (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.). O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro jiný postup nebyly shledány důvody.