20 C 93/2022-42 — Okresní soud v Děčíně

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím, kterého se domáhá z titulu smlouvy o povoleném přečerpání č. [anonymizováno] ze dne 6. 1. 2015, na jejímž základě žalobkyně žalované umožnila čerpání spotřebitelského úvěru do výše 58 000 Kč. Žalovaná tyto prostředky pravidelně čerpala a plnila povinnosti ze smlouvy, a to až do června 2017, kdy byla upomínána o obnovení plateb, na což však žalovaná nereagovala, proto žalobkyně od smlouvy odstoupila a požadovala vrácení finančních prostředků čerpaných žalovanou, což se však nestalo. 2. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Ze smlouvy o povoleném přečerpání č. [anonymizováno] ze dne 6. 1. 2015 má soud za prokázané, že žalobkyně žalované umožnila čerpání spotřebitelského úvěru do výše 58 000 Kč. Žalovaná tyto prostředky pravidelně čerpala a plnila povinnosti ze smlouvy, a to až do června 2017, kdy byla upomínána o obnovení plateb, na což však žalovaná nereagovala, proto žalobkyně od smlouvy odstoupila a požadovala vrácení finančních prostředků čerpaných žalovanou, což se však nestalo. 4. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. 5. Žalovaná své povinnosti nedostála, přestože byla původním věřitelem upomínána k zaplacení, a proto se žalobkyně, domáhá úhrady dlužné částky soudně. 6. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. Závěrem soud dodává, že smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, což znamená, že není závislá na bezprostředním plnění dlužníkovi. Z toho důvodu bylo na žalované, aby při prokázání vzniku smluvního vztahu tvrdila a také prokazovala, kdy a jak dlužné částky vyrovnala. Není již proto třeba dále při totální pasivitě žalované verifikovat, zda, kdy a příp. jakou částku uhradila. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 436 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 984 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 583,35 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.