21 C 138/2022-19 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 81 527,28 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaný splátky nedodržoval, proto došlo k zesplatnění, přičemž dluh nebyl uhrazen ani po předžalobní výzvě žalobkyně. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud ve věci postupoval na základě výzvy dle § 115a o.s.ř. a o věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud má za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vyčerpanou částku úvěru vrátit spolu s úrokovým navýšením. Součástí smlouvy jsou i smluvní podmínky smlouvy o úvěru. Tato skutková zjištění soud učinil z výše citované smlouvy a smluvních podmínek. Dále má soud při absenci protichůdného tvrzení ze strany žalovaného za prokázané, že žalovaný dlužnou částku nesplatil. Toto skutkové zjištění soud učinil z předžalobní upomínky a ze seznamu postoupených pohledávek. Soud má rovněž za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 81 527,28 Kč s příslušenstvím odpovídající nezaplacenému dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne [datum]. V posuzované věci byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr do výše 80 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnila, když žalovanému dne [datum] úvěr poskytla. Žalovaný však dlužnou částku v plném rozsahu neuhradil. Žalovaný se tak dostal do prodlení se splněním peněžitého závazku a vedle práva na zaplacení dlužné částky vzniklo žalobkyni též právo požadovat úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 250,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 262 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 81 527,28 Kč sestávající z částky 4 380 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 040 Kč ve výši 2 948,40 Kč. Náklady řízení jsou splatné k rukám advokáta, který žalobkyni zastupoval (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.). O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro jiný postup nebyly shledány důvody.