21 C 192/2021-27 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 5 595,46 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je poskytovatelem služeb elektronických komunikací provozujících vlastní síť elektronických komunikací, v jejímž rámci umožňuje účastníkům na základě smlouvy využívat služeb jiných subjektů. Jde o služby tzv.„ třetích stran“ (typicky různé audiotextové služby, hlasování v TV a rozhlasových soutěžích, dárcovské sms apod.). Žalobkyně se žalovanou uzavřela smlouvy o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací, a to dne [datum] smlouvu [číslo], dne [datum] smlouvu [číslo] a dne [datum] smlouvu [číslo] Cenu za poskytnuté služby však žalovaná dosud žalobkyni nezaplatila ani přes upomínku. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). V dané věci byla mezi účastníky uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací dle ust. § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, v jejímž rámci žalovaná využívala služby žalobkyně prostřednictvím platebních transakcí. Mezi účastníky tak vznikl ve smyslu ust. § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) závazkový právní vztah, ze kterého vzniklo žalobkyni (jako věřiteli) právo na zaplacení poskytnuté služby a žalované (jako dlužníkovi) povinnost platit za dohodnutou službu. Protože žalovaná tak neučinila, dostala se do prodlení se splněním peněžitých závazků (§ 1968 o.z). Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 595,46 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.