22 C 169/2022-15 — Okresní soud v Děčíně

Předmětem řízení soudní prodej shora uvedené zástavy. Zástavní dlužnice návrhu neodporovala. Soud zjistil z výkazu nedoplatků [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne [datum], že byl sestaven téhož dne, je vykonatelný a že [jméno] [příjmení], [rodné číslo], zemřelý dne [datum] („ dlužník“), jako správce daně evidoval u dlužníka nedoplatek pro jeho prodlení s úhradami splatných daní ve výši [částka]. Soud dále zjistil z rozhodnutí [anonymizována dvě slova] v [obec] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], že jím bylo podle § 170 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, k zajištění daňové pohledávky uvedené v předchozím odstavci (tj. daň [částka]) a jejího příslušenství zřízeno zástavní právo k podílu o velikosti ½ k nemovité věci – bytové jednotce [číslo] s podílem na společných částech domu a pozemku o velikosti [číslo] v budově [obec], [adresa], [list vlastnictví], na parcele [číslo] [list vlastnictví], to vše v [katastrální uzemí] ([číslo]). Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum] pro list vlastnictví [číslo] v [katastrální uzemí] se dále podává, že uvedené zástavní právo je takto zapsáno v části C v katastru nemovitostí a že vlastníkem citovaného podílu k nemovitostem je [celé jméno zástavní dlužnice], [datum narození]. Zástavní věřitel tvrdil, že dlužná daň činí z toho [částka] ([částka] bylo v mezidobí uhrazeno), zbývající část ke dni podání návrhu je příslušenství daní ([částka]). Podle § 358 odst. 1 z. ř. s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. V daném případě byly všechny podmínky pro nařízení prodeje zástavy soudem splněny. Soud proto s poukazem na všechny shora uvedené skutečnosti návrhu jako důvodnému vyhověl. Povinnost zástavní dlužnice k úhradě soudního poplatku vyplývá z ustanovení § 2 odstavce 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále jen„ ZoSP”) za užití položky [číslo] přílohy k tomuto zákonu (sazebník poplatků) s ohledem na skutečnost, že zástavní věřitel byl od této povinnosti podle § 11 ZoSP osvobozen. Ačkoliv usnesením, kterým soud vyhověl návrhu, se řízení končí, v tomto případě soud nerozhoduje o náhradě nákladů řízení, byť by tak měl učinit (§ 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3). Tato výjimka vyplývá z nálezové judikatury Ústavního soudu, která je dle čl. 89 odst. 2 Ústavy závazná, neboť Ústavní soud opakovaně dospěl k závěru, že je porušením práva na spravedlivý proces a principu rovnosti účastníků, pokud je v řízení o soudním prodeji zástavy současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy rozhodnuto i o nákladech řízení. V souladu s požadavkem spravedlnosti naopak je, aby o nákladech řízení bylo v takovém případě rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení, tedy poté, co bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu (II. ÚS 114/06, I. ÚS 28/14 nebo III. ÚS 68/16) (srov. LEVÝ, Jiří. § 358 (Rozhodnutí a jeho účinky). In: SVOBODA, [jméno], [příjmení], [jméno], VLÁČIL, [jméno], LEVÝ, [jméno], HROMADA, [obec] a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 699, marg. [číslo])