22 C 172/2022-54 — Okresní soud v Děčíně

Předmětem řízení je žaloba rodičů o vydání urny s ostatky jejich zemřelého syna [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], posledně bytem [adresa], zemřelého dne [datum] („ zesnulý“). Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Bránila se tím, že již více než rok před podáním žaloby došlo k rozptýlení popela zesnulého. Mezi stranami není sporu (a soud vzal toto shodné tvrzení účastníků za své skutkové zjištění), že zesnulý před svou smrtí výslovně neurčil, která osoba má právo na vydání jeho ostatků. Zesnulý zemřel dne [datum] a k jeho zpopelnění došlo dne [datum] u [anonymizováno] služby [anonymizována tři slova] [územní celek], [anonymizováno]). Při zajišťování pohřbu, který se konal bez obřadu, bylo domluveno mezi žalovanou a žalobcem a), že urnu (s ostatky) převezme žalovaná a poté je předá žalobci a). Následně žalovaná od pohřební služby obdržela urnu s jeho ostatky. Mezi stranami také není sporu o tom, že zesnulý si přál být rozptýlen. Strany se však rozcházejí v tom, kde tak mělo být učiněno, i v tom, zda-li žalovaná urnu s ostatky žalobci a) přivezla, ale on je odmítl převzít. To ale soud nepovažuje v tomto řízení za relevantní. Pro posouzení důvodnosti žaloby je totiž rozhodné jen to, zda-li ostatky zesnulého ještě existují a zda jsou žalobci aktivně věcně legitimováni k jejich vydání. Ke vzniku žalovaného nároku je tedy zapotřebí, aby ostatky držel ten, kdo na to nemá právo podle § 92 odst. 2 o. z. (srov. [příjmení], [obec]. Právo na vydání ostatků. Právní rozhledy, 2017, [číslo] s. [číslo]). Z výpovědi žalované soud zjistil, že měla ve své domácnosti urnu s popelem zesnulého od okamžiku jejich převzetí od pohřební služby. Někdy v [anonymizováno] [rok] (na přesné datum si nevzpomněla) ji pak odvezla a uložila na svém pozemku do altánu v [anonymizováno], [země]. [jméno] se urna s popelem zesnulého nacházela až do její příští návštěvy tohoto místa zkraje jara letošního roku (ani nyní si na přesné datum nevzpomněla). Tehdy tam žalovaná za přítomnosti svědka [příjmení] popel zesnulého rozptýlila. Žalobci tuto část výpovědi žalované nerozporovali, proto soud neprovedl důkaz výslechem svědka [příjmení] pro nadbytečnost. Soud uzavřel, že žalovaná rozptýlila popel zesnulého neurčeného dne zjara tohoto roku na svém pozemku v [anonymizováno], [země], v přítomnosti svého přítele p. [jméno] [příjmení]. Podle § 92 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (1) lidské tělo je pod právní ochranou i po smrti člověka. Naložit s lidskými pozůstatky a s lidskými ostatky způsobem pro zemřelého nedůstojným se zakazuje. (2) Nejsou-li lidské ostatky uloženy na veřejném pohřebišti, má na jejich vydání právo osoba, kterou člověk před svou smrtí výslovně určil; jinak postupně jeho manžel, dítě nebo rodič, a není-li žádný z nich nebo odmítnou-li ostatky převzít, převezme je jeho dědic. Protože ostatky žalovaného již neexistují, žalobě nelze vyhovět. Z vyložených důvodů soud žalobu zamítl. Pro nadbytečnost se již soud nezabýval dalšími tvrzeními stran. Jejich další důkazní návrhy zamítl, z dalších provedených důkazů soud také nevycházel, a to z téhož důvodu. Předmětem„ sporu“ pak mezi účastníky zůstal toliko nárok na náhradu nákladů řízení. Žalobci dovozovali, že mají právo na jejich náhradu, poněvadž žaloba byla podána důvodně, když žalovaná na žádosti o vydání ostatků nereagovala, a to ani k doručené předžalobní výzvě. Teprve při jednání u notáře v rámci pozůstalostního řízení v [anonymizováno] [rok] se měli žalobci dozvědět, že urna s popelem se nachází v hrobce na [země]. Žalobu pak z pietních i citových důvodů podali až o dalších více než 7 měsíců později. Soud však o nákladech řízení rozhoduje podle § 142 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. V řízení měla plný procesní úspěch žalovaná, protože žaloba vůči ní byla zcela zamítnuta. Postup, kterého se zřejmě domáhají žalobci (tedy aby při rozhodování o nákladech řízení soud zohlednil důvodnost podané žaloby v okamžiku jejího podání a pozdější chování žalované), se však aplikuje podle § 146 odst. 2 o. s. ř pouze u zpětvzetí žaloby. K tomu však žalobci ani přes výslovný dotaz soudu před jednáním nepřistoupili. Nicméně podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele (…), nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Soud se tak dále zabýval otázkou, zda-li výjimečné okolnosti tohoto případu neodůvodňují aplikaci tohoto ustanovení. Takový postup však žalobci nenavrhovali. Ani soud k němu nepřistoupil, protože žádné výjimečné okolnosti tohoto případu neshledal. Žaloba byla podána až 9 měsíců po té, co vyzvali žalovanou k vydání ostatků zesnulého a 7 měsíců po té, co se dozvěděli, že je ještě měla u sebe žalovaná (mezi účastníky není sporu o tom, že žalobci zaslali žalované předžalobní výzvu k vydání ostatků zesnulého dne [datum] a že žalovaná na tuto výzvu reagovala teprve v rámci pozůstalostního řízení dne [datum]). Náhrady nákladů řízení proto svědčí plně žalované. Její náklady řízení se sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 40 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 237/2022 Sb. při průměrné spotřebě 6,6 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 237/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. Celkem [částka].