§ 92 občanský zákoník – Lidské tělo je pod právní ochranou i po smrti člověka
Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · účinné od 1. 7. 2018 · Občanské právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 92 občanského zákoníku chrání lidské tělo i po smrti a zakazuje nedůstojné nakládání s pozůstatky a ostatky. Dále určuje, kdo má právo na vydání lidských ostatků, pokud nejsou uloženy na veřejném pohřebišti. S lidskými pozůstatky a ostatky se nesmí nakládat nedůstojně. (§ 92 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 1. 7. 2018)
Klíčová fakta
- Týká se: manžel, dítě, rodič, dědic
- Judikatura: na § 92 odkazují 4 soudní rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 89/2012 Sb.
(1) Lidské tělo je pod právní ochranou i po smrti člověka. Naložit s lidskými pozůstatky a s lidskými ostatky způsobem pro zemřelého nedůstojným se zakazuje.
(2) Nejsou-li lidské ostatky uloženy na veřejném pohřebišti, má na jejich vydání právo osoba, kterou člověk před svou smrtí výslovně určil; jinak postupně jeho manžel, dítě nebo rodič, a není-li žádný z nich nebo odmítnou-li ostatky převzít, převezme je jeho dědic.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- S lidskými pozůstatky a ostatky se nesmí nakládat nedůstojně.
- Pokud ostatky nejsou na veřejném pohřebišti, má na jejich vydání právo přednostně osoba určená zemřelým.
- Pokud zemřelý nikoho neurčil, právo na vydání ostatků má postupně manžel, dítě nebo rodič.
- Jestliže nikdo z nich neexistuje nebo odmítne ostatky převzít, převezme je dědic.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 92
Jak soudy aplikují § 92
Smír jako dohoda účastníků, u níž se předpokládá existence nejistých, neurčitých nebo sporných práv, je narovnáním (§ 92 o. z.), popřípadě dohodou o vzdání se práva (§ 91 o. z.) apod. Smír se však může týkat i části nároku, zejména je-li tu přípustný mezitímní rozsudek.
Odvolací soud dále připomněl, že právo na vydání lidských ostatků podle ustanovení § 92 odst. 2 o.z. není nárokem vyplývajícím z ochrany vlastnického práva; svou povahou se jedná o osobnostní relativní právo sui generis vznikající ex lege pohřbením těla zemřelého člověka a zanikajícím uložením ostatků na veřejném pohřebišti.