22 C 180/2022-36 — Okresní soud v Děčíně

Předmětem řízení je nárok žalobce na regresního úhradu nákladů na odborné [anonymizováno] vyšetření a dopravu do [anonymizováno] zařízení, které mu vznikly v souvislosti se silniční kontrolou, která jím byla u žalovaného provedena dne [datum]. Soud zjistil, že žalovaný byl dne [datum] v rámci silniční kontroly vyzván ke splnění zákonné povinnosti podrobit se odběru [anonymizováno] spojeného s odborným [anonymizováno] vyšetřením k prokázání přítomnosti jiných návykových látek v [anonymizováno] než alkohol. Za tímto účelem byl služebním vozidlem žalobce [anonymizována tři slova], dopraven do [anonymizována tři slova], [nemocnice] [anonymizována dvě slova] [nemocnice] 1, [obec], kde byl proveden odběr krve žalovaného. Poskytovatel [anonymizováno] služeb provedl ve zdravotnickém zařízení odběr [anonymizována dvě slova] osoby při podezření z požití jiných návykových látek než alkohol. Dále bylo provedeno ve [anonymizováno] zařízení laboratorní vyšetření hladiny jiných návykových látek v [anonymizováno]. Z výsledkového listu - toxikologického vyšetření je patrný pozitivní výsledek přítomnosti [anonymizováno] a [anonymizováno] v [anonymizováno] žalovaného. Následně byla poskytovatelem [anonymizováno] služeb žalobci v souladu s § 24 odst. 1 zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, vystavena faktura [číslo] za provedení odběru [anonymizována dvě slova] na zaplacení částky 58,65 Kč včetně DPH, se splatností do [datum], kdy žalobce tuto fakturu uhradil bankovním převodem dne [datum]. Dále byla vystavena faktura [číslo] za provedení laboratorního vyšetření na zaplacení částky 3 000 Kč včetně DPH, se splatností do [datum], kdy žalobce tuto fakturu uhradil bankovním převodem dne [datum]. Odborným vyšetřením byla prokázána přítomnost návykových látek v [anonymizováno] žalovaného. Tyto náklady, vč. nákladů za dopravu ve výši 35 Kč žalobce vyúčtoval žalovanému fakturou [číslo] se splatností ke dni [datum], kterou žalovanému zaslal dne [datum]. Žalovaný si zásilku (fakturu) nepřevzal a tato se jako nedoručená vrátila zpět. Protože žalovaný k datu splatnosti faktury [číslo] dlužnou částku neuhradil, vyzval žalobce marně žalovaného k její úhradě. Do dnešního dne žalovaný na svůj dluh nic neuhradil. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 21 odst. 1 a 2, § 24 odst. 1, 2, odst. 3 věta první před středníkem a odst. 5 zák. č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, za užití vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 589/2020 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad. Zákonný úrok z prodlení soud přiznal podle § 1970 a § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, za užití § 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb., v platném znění. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud však při vyhlášení rozsudku pochybil, přiznav žalobci v rámci nákladů řízení také ještě právo na náhradu za zaplacený soudní poplatek 1000 Kč, který však nebyl nezaplatil, jsa od soudních poplatků ze zákona osvobozen. Proto soud tuto svou zjevnou nesvéprávnost proprio motu opravil podle § 164 o. s. ř. a náklady řízení mu přiznal toliko ve výši 200 Kč. Povinnost žalovaného k úhradě soudního poplatku vyplývá z ustanovení § 2 odstavce 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále jen„ ZoSP”) s ohledem na skutečnost, že žalobce byl od této povinnosti podle § 11 ZoSP osvobozen. Soudní poplatek činí dle přílohy – sazebníku poplatků [číslo] odst. 1 písm. a) 1 000 Kč.