26 C 16/2022-23 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobou došlou soudu 24. 3. 2022 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 6 500 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení). Žalobu odůvodnila tím, že dne 21. 8. 2019 uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] na jejímž základě zajišťovala žalované služby spočívající v poskytování (příjmu) televizního vysílání přes satelit, a to až do 31. 10. 2020, kdy byla smlouva ukončena. Žalovaná byla povinna ve lhůtě 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajatá technická zařízení, a to [anonymizována tři slova], sériové číslo [anonymizováno], a přístupovou kartu [číslo] která od žalobkyně na základě uzavřené smlouvy převzala. Této své povinnosti však žalovaná nedostála, pročež jí v souladu se smluvním ujednáním vznikla povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč (za nevrácený [anonymizována tři slova]) a 1 500 Kč (za [anonymizována dvě slova]). Vedle uvedených dlužné částky uplatnila žalobkyně vůči žalované zákonný úrok z prodlení z částky 6 500 Kč od 7. 5. 2021 (tj. ode dne následujícího po marném uplynutí dodatečné lhůty k vrácení zařízení a zaplacení smluvní pokuty dle výzvy zaslané žalované zástupcem žalobkyně) do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci jednal dne 30. září 2022 v nepřítomnosti účastníků /srov. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) /. 4. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 5. Ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] kterou žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 21. 8. 2019, mj. vyplývá, že tato smlouva byla uzavřena na dobu 24 měsíců, avšak zároveň bylo dohodnuto, že pokud se smluvní strany před uplynutím této doby určité nedohodnou na prodloužení smlouvy anebo jejím ukončení, popřípadě smlouva nebude jednostranně ukončena, přechází do režimu smlouvy na dobu určitou. Žalobkyně tvrdila, že smlouva skončila dne 31. 10. 2020, tedy ještě před uplynutím sjednané doby určité. Neuvedla však, z jakého důvodu měla skončit, a k prokázání svého tvrzení neoznačila žádné důkazy, byť jde o okolnost, která je pro základ uplatněného nároku stěžejní, protože teprve od ukončení smlouvy mohla žalované běžet desetidenní lhůta ke splnění povinnosti, z jejíhož nesplnění žalobkyně dovozuje právo na smluvní pokutu. 6. Jelikož se žalobkyně k jednání před soudem nedostavila, byť svou neúčast omluvila, nemohl ji soud vyzvat k doplnění (upřesnění) tvrzení o rozhodných okolnostech a označení důkazů k jejich prokázání a zároveň ji poučit o následcích nesplnění této výzvy (srov. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.). 7. Soud tudíž žalobu – již jen z uvedeného důvodu - v celém rozsahu zamítl. 8. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. by ve věci zcela úspěšná žalovaná měla proti žalobkyni právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění práva. Protože jí však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.