32 C 17/2022-20 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 1 967 Kč s úrokem z prodlení ve výši 117 Kč. Následně vzala žalobu v celém rozsahu zpět, neboť jí žalovaný dne 28. 4. 2022 uhradil částku 3 573 Kč, kterou žalobkyně použila na úhradu jistiny, úroku z prodlení a náhrady nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Jelikož žalobkyně vzala žalobu v celém rozsahu zpět, soud dle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“), řízení zastavil. S ohledem na skutečnost, že byl návrh ve věci podán důvodně a následně vzat zpět pro chování žalovaného, je žalovaný podle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. Jelikož výrok o nákladech řízení je svou povahou konstitutivní a bez jeho vyhlášení nemá žalobkyně žádný právní důvod na úhradu nákladů řízení, je nutno o náhradě nákladů řízení rozhodnout i přesto, že již byla náhrada nákladů povinným uhrazena. S ohledem na tuto skutečnost ale soud výrok o nákladech neformuloval jako uložení povinnosti povinnému k úhradě, ale jako právo žalobkyně na úhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 967 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Další náklady žalobkyně přiznat nepožadovala. Ačkoli bylo řízení zastaveno před jednáním ve věci samé, soud nemohl vrátit žalobkyni zaplacený soudní poplatek ani jeho část, neboť soudní poplatek byl zaplacen ve výši 400 Kč a dle § 10 odst. 2 zák. č. 549/1991 Sb. lze vrátit soudní poplatek snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč.