32 C 93/2021-57 — Okresní soud v Děčíně

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení je částka 1 800 Kč s příslušenstvím z titulu nároku na úhradu doplatku kupní ceny za zařízení IPTV STB Model 2 VIP 4302, IMEI M91709ECC966 a 300 Kč z titulu náhrady náklady za vymáhání pohledávky. 2. Na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: předchůdkyně žalobkyně [příjmení] [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne 8. 11. 2017 se žalovanou smlouvu služeb elektronické komunikace, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout zařízení IPTV STB Model 2 VIP 4302, IMEI M91709ECC966 a žalovaná se zavázala za zařízení zaplatit částku 2 301 Kč s akontací ve výši 1 Kč ve 23 splátkách. Žalovaný za uvedené zařízení dluží částku 1 800 Kč. Právní předchůdkyně a žalobkyně se následně dohodli na převodu předmětné pohledávky. 3. Po právní stránce bylo rozhodnuto dle § 2079 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, když žalobkyně a žalovaná uzavřeli kupní smlouvu na koncové zařízení, kdy žalovaná nezaplatila část kupní ceny. Smlouvou o postoupení pohledávky dle § 1879 o.z. pak byla pohledávka převedena na žalobkyni. Proto bylo rozhodnuto tak, jak se podává ve výroku rozsudku s tím, že žalovaná je povinna zaplatit taktéž vzniklé příslušenství k pohledávce dle § 1970 občanského zákoníku, a to úrok z prodlení, jehož výše je určena nařízením vlády č.142/1994 Sbí, v platném znění, proto bylo žalobě v této části vyhověno. Soud naopak nevyhověl žalobě co pro částku 300 Kč, neboť jak vyplývá z tvrzení žalobkyně, jedná se o paušálně určené náklady, k jejichž výši dospěla sama žalobkyně, nejedná se tedy o skutečně a účelně vynaložené náklady či náklady resp. poplatek, které by se žalovaná smluvně zavázala uhradit. Neexistuje tedy žádná zákonná či smluvní povinnost, na základě které by byla žalovaná povinna uvedenou částku žalobkyni uhradit. Proto v tomto rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou částečně zamítl 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, když jejich poměr úspěchu ve věci je téměř shodný, když žalobkyně byla v řízení úspěšná na jistině pro částku 1 800 Kč a žalovaná pro částku 1847,83 Kč (pro 1 547,83 Kč již bylo řízení dříve zastaveno pro nedostatek věcné příslušnosti soudu a nyní byla žaloba pro 300 Kč zamítnuta).