8 C 41/2022-24 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky 64 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu uznání dluhu ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne [datum]. Žalovaný se zavázal uhradit dluh ve výši 70 000 Kč nejpozději do [datum]. Svému závazku však nedostál, když dne [datum] uhradil toliko částku 6 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě zbývající dlužné částky, do dnešního dne však ničeho neuhradil. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný. Soud za splnění podmínek postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). Z uznání dluhu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný má vůči žalobci dluh ve výši 70 000 Kč vyplývající ze smlouvy o zápůjčce z téhož dne, který se žalovaný zavázal uhradit věřiteli nejpozději dne [datum]. Součástí uznání dluhu je rovněž ujednání smluvních stran o povinnosti žalovaného uhradit věřiteli zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dluhu, pakliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou dlužné částky. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný dne [datum] uhradil toliko částku 6 000 Kč. Žalobce proto předmětnou výzvou poskytl žalovanému dodatečnou lhůtu k úhradě dlužné částky 64 000 Kč s upozorněním, že pokud tak neučiní, bude pohledávku vůči němu vymáhat soudní cestou. Z kopie dodejky bylo zjištěno, že žalovaný si zásilku v úložní době nevyzvedl. Soud má z listinných důkazů předložených žalobcem za prokázáno, že mezi účastníky došlo k sepsání písemného uznání dluhu, v němž žalovaný uznal dluh vůči věřiteli co do důvodu i výše. Žalovaný tak podpisem tohoto dokumentu fakticky potvrdil existenci svého dluhu vzniklého ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], přičemž se jej zavázal uhradit do [datum]. Jelikož žalovaný plnil pouze částečně (po splatnosti dluhu dne [datum] toliko částkou 6 000 Kč), vyzval jej žalobce dopisem ze dne [datum] k úhradě zbývající částky 64 000 Kč. Žalovaný do dnešního dne ničeho neuhradil. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2053 o. z. platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že žaloba o zaplacení dlužné částky je po právu, když žalobce zapůjčil žalovanému uvedenou částku, žalovaný dluh uznal co do důvodu a výše, nicméně k úplné úhradě nedošlo, a přiznal žalobci proto právo na zaplacení žalované částky spolu s úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 800 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 200 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů (sepis žaloby a předžalobní výzvy) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.