8 C 63/2022-30 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 1 991 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] bylo nalezeno v [obec], [ulice a číslo] zvíře (pes, pohlaví fena, plemeno kříženec), které žalovaná vyhodila na ulici s tím, že se o něj nadále již nechce starat. Zvíře bylo dne [datum] přijato do Městského útulku pro toulavá a opuštěná zvířata, jehož provozovatelem je žalobce, a bylo zaevidováno pod jménem [jméno]. Jelikož žalovaná nejevila o zvíře zájem, bylo toto dne [datum] smlouvou o bezplatné úschově vlastnického práva ke zvířeti předáno do péče nového chovatele. Za dobu ustájení zvířete v útulku žalobce vynaložil náklady spočívající v nákladech na ustájení zvířete (celkem 7 dnů po 100 Kč) v částce 700 Kč a v nákladech na veterinární péči ve výši 1 291 Kč. Žalovaná byla dopisy žalobce ze dne [datum] a ze dne [datum] vyzvána k úhradě dlužné částky, na předmětnou pohledávku však dosud ničeho neuhradila. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní. Soud za splnění podmínek postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Soud zjistil, že v zařízení provozovaném žalobcem (útulek pro toulavá a opuštěná zvířata) byl umístěn pes poté, co jej žalovaná coby vlastnice zvířete vyhodila na ulici. Náklady žalobce na zajištění psa dosáhly výše 1 991 Kč. Žalovaná byla k zaplacení této částky vyzvána. Na tuto částku nebylo žalovanou ničeho zaplaceno. Po právní stránce byla věc posouzena podle § 1052 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), v platném znění, podle kterého se vlastníkovi věci ukládá povinnost uhradit osobě, jež ztracenou věc opatruje, náklady, jež jí s tímto opatrováním vznikly. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení s plněním peněžitého závazku (§ 1968 o. z.), vzniklo žalobci též právo požadovat zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I.). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl (výrok II.) podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 726 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 000 Kč (položka 2 písm. a/ sazebníku, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích), z odměny za zastupování za 2 úkony právní služby po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), ze dvou režijních paušálů ke dvěma úkonům právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 2 a. t. Protože advokát žalobce doložil kopií osvědčení o registraci plátce daně z přidané hodnoty, že je plátcem této daně, soud mu dle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal i nárok na úhradu 21 % DPH z nákladů právního zastoupení ve výši 126 Kč Celkem náklady řízení představují částku 1 726 Kč. Povinnost žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.