11 C 108/2023-23 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 28 849 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] ze dne 12. 11. 2019 dodávala žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa]. Žalovaná nezaplatila cenu dodané elektřiny za období od 30. 11. 2019 do 30. 11. 2020 ve výši 19 841 Kč (faktura [číslo] splatná dne 20. 12. 2020) a za období od 1. 12. 2020 do 19. 3. 2021 ve výši 9 008 Kč (faktura [číslo] splatná dne 6. 4. 2021). Okresní soud v Děčíně vydal ve věci dne 27. 1. 2023 elektronický platební rozkaz proti němuž podala žalovaná v zákonné lhůtě odpor, čímž se elektronický platební rozkaz ruší. V odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu žalovaná uvedla, že má prosbu o zastavení svého dluhu, neboť se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody a nemůže svoji pohledávku hradit, protože není pracovně zařazena, což doložila potvrzením Věznice Nové Sedlo se sdělením, že žalovaná není v současné době, tj. ke dni 28. 2. 2023 pracovně zařazena, a tudíž nemá žádný příjem. Soud za splnění podmínek postupoval dle ust. § 115a o.s.ř. Žalobkyně má vůči žalované právo na zaplacení částky 28 849 Kč s příslušenstvím, neboť žalovaná nezaplatila cenu dodané elektřiny do odběrného místa na adrese [adresa], za období od 30. 11. 2019 do 30. 11. 2020 ve výši 19 841 Kč a za období od 1. 12. 2020 do 19. 3. 2021 částku 9 008 Kč dle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] ze dne 12. 11. 2019. Podle ust. § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů, o dodávce elektřiny se uzavírá smlouva na každé odběrné místo. Mezi žalobkyní a žalovanou tedy vznikl ve smyslu ust. § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, závazkový právní vztah, ze kterého vzniklo žalobkyni (jako věřiteli) právo na zaplacení ceny dodané elektřiny a žalované (jako dlužníkovi) vznikla povinnost uhradit cenu dodané elektřiny. Protože žalovaná tak neučinila, dostala se do prodlení se splněním peněžitého závazku (§ 1968 o. z.) a vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu vzniklo žalobkyni též právo požadovat úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Soud proto žalobě zcela vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 606 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 154 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 849 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. O lhůtě k plnění bylo soudem rozhodnuté dle § 160 odst. 1 o.s.ř., protože pro jiný výrok nebyly dány důvody s tím, že žalovaná se může o zaplacení dlužné částky a nákladů řízení se žalobkyní dohodnout.