13 C 135/2023-34 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 17 886 Kč se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že žalovaný je vlastníkem vozidla [registrační značka], s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v období od 1. 1. 2022 do 6. 4. 2022 a v období od 7. 4. 2022 do 20. 7. 2022 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). [název žalobkyně] vyzvala dne 27. 5. 2022 a dne 8. 9. 2022 žalovaného k úhradě zákonného příspěvku za nepojištěná období, sestávajícího ze základu příspěvku v celkové výši 17 286 Kč a nákladů na uplatnění ve výši 300 Kč za každé obeslané období. Soud rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), když účastníci s tímto postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili. Z výzvy ze dne 27. 5. 2022 se podává, že [název žalobkyně] vyzvala žalovaného k zaplacení částky 8 256 Kč ve lhůtě nejméně 30 dnů jako zákonného příspěvku nepojištěného vozidla [registrační značka], s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, neboť z centrálního registru vozidel bylo zjištěno, že žalovaný je vlastník nebo provozovatel vozidla a vozidlo nemělo v období od 1. 1. 2022 do 6. 4. 2022 uzavřeno tzv. povinné ručení. Denní sazba podle typu vozidla činila 86 Kč, náklady na uplatnění činily 300 Kč. Totéž prokazuje upomínka ze dne 7. 11. 2022. Z výzvy ze dne 8. 9. 2022 se podává, že [název žalobkyně] vyzvala žalovaného k zaplacení částky 9 030 Kč ve lhůtě nejméně 30 dnů jako zákonného příspěvku nepojištěného vozidla [registrační značka], s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, neboť z centrálního registru vozidel bylo zjištěno, že žalovaný je vlastník nebo provozovatel vozidla a vozidlo nemělo v období od 7. 4. 2022 do 20. 7. 2022 uzavřeno tzv. povinné ručení. Denní sazba podle typu vozidla činila 86 Kč, náklady na uplatnění činily 300 Kč. Totéž prokazuje upomínka ze dne 9. 1. 2023. Podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, je-li provozováno tuzemské vozidlo bez pojištění odpovědnosti v rozporu s tímto zákonem, je vlastník a provozovatel vozidla povinen uhradit [anonymizováno] ([název žalobkyně]) příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výše příspěvku se určí součtem hodnoty vypočtené vynásobením výše příslušné denní sazby pro daný druh vozidla počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem, a nákladů na jeho uplatnění. Výše denních sazeb pro jednotlivé druhy vozidel stanoví vyhláška Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. Při zjišťování údajů vychází [anonymizováno] z porovnání údajů podle § 15 odst. 3 prováděného Ministerstvem dopravy. Protože soud vycházel ze skutkového stavu, že žalovaný je vlastník nebo provozovatel vozidla a vozidlo nemělo ve výše uvedeném období uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, bylo žalobě vyhověno, včetně úroků z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši stanovené vyhláškou č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 886 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Povinnost žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.