13 C 150/2023-44 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr plynu v odběrném místě na adrese [adresa], na základě uzavřené smlouvy o [anonymizováno] službách dodávky plynu ze dne 6. 10. 2020 za fakturační období od 27. 10. 2020 do 26. 4. 2021 a za fakturační období od 24. 4. 2022 do 1. 7. 2022, když žalovaná uznala svůj dluh co do důvodu a výše a zavázala se jej zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách, což však nedodržela a žalobkyně se proto domáhá zaplacení soudně, a to včetně smluvních pokut. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, provedl soud ve věci k důkazu pouze listiny, které předložila žalobkyně. Smlouvou ze dne 6. 10. 2020 označenou jako Smlouva o sdružených službách dodávky plynu, jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně, má soud za prokázané, že se uvedenou smlouvou žalobkyně zavázala dodávat plyn a zajistit přenos plynu, distribuci plynu a systémové služby do výše uvedeného odběrného místa a žalovaná uhradit řádně a včas žalobkyni cenu plynu a související služby. Strany si ujednaly povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu v částce 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou přesahující 10 dní. Pro případ opakovaného porušení platební povinnosti žalované a s tím souvisejícího následného přerušení dodávky a odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně, bylo ujednáno oprávnění žalobkyně naúčtovat smluvní pokutu ve výši 3 000 Kč. Žalobkyně žalované vyfakturovala nedoplatek za fakturační období od 27. 10. 2020 do 26. 4. 2021 ve výši 16 708,53 Kč od čehož byly odečteny 3 000 Kč, jako zaplacené zálohy. Na tuto fakturu byla provedena částečná úhrada 2 070 Kč, dále 1 370 Kč a 700 Kč a k úhradě zbývá 11 638,53 Kč. Dále žalobkyně vyúčtovala žalované smluvní pokutu ve výši 200 Kč za prodlení se zaplacením záloh a sjednaných plateb. Žalobkyně dále vyúčtovala žalované fakturou ze dne 27. 4. 2022 částku 15 552,79 Kč se splatností 17. 5. 2022, kdy původní cena odebraného plynu a souvisejících služeb představovala částku 23 152,79 Kč, částka 200 Kč představovala smluvní pokutu, byly zohledněny zálohy ve výši 6 000 Kč a dále částka 1 800 Kč, jako výplata depozitu. Na tuto fakturu nebyla žalovanou provedena žádná úhrada. Dle z faktury vystavené 6. 7. 2022 znějící na částku 2 425,26 Kč vyplývá, že splatnost byla stanovena na 26. 7. 2022, a to za fakturační období od 24. 4. 2022 do 1. 7. 2022 představující částku 2 267,59 Kč představující cenu odebraného plynu a částku 157,67 Kč za smluvní pokutu za prodlení se splácením předchozí faktury a sjednaných plateb. Z dohod o splátkách dluhu a prohlášení o uznání dluhu se podává, že 5zalovaná uznala svůj dluh vůči žalobci dohodou ze dne 7. 6. 2021, 15. 9. 2021, 24. 2. 2022. Z odstoupení od Smlouvy o sdružených službách dodávky plynu bylo zjištěno, že takto žalobkyně učinila dne 6. 7. 2022. Z výzvy k úhradě pohledávky před podáním žaloby bylo zjištěno, že právní zástupce žalobce takto vůči žalované učinil dopisem z 2. 10. 2020 a dle poštovního podacího archu České pošty ze dne 4. 10. 2022 vyplývá, že písemnost byla žalované zaslána. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Dle § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů je výrobce nebo obchodník s plynem povinen dodávat zákazníkovi komoditu a zajistit na vlastní účet vlastním jménem její přepravu a zákazník je povinen za dodanou komoditu a služby platit cenu dle cenové regulace. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Soud shora provedeným dokazováním má za prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření shora uvedené kupní smlouvy o dodávce zemního plynu stran shora uvedeného odběrného místa, když za odběrné období od 27. 10. 2020 do 26. 4. 2021, od 27. 4. 2021 do 23. 4. 2022 a od 24. 4. 2022 do 1. 7. 2022, žalovaná prokazatelně po provedené fakturaci žalobcem za toto období nezaplatila žalovanou částku, přestože své dluhy vůči žalobci uznala co do důvodu a výše a prokazatelně žalobci žalovanou částku dluží. Jednou ze základních povinností účastníka tohoto smluvního vztahu je taktéž povinnost po řádném vyfakturování dodaného zemního plynu, za tento zaplatit, což žalovaná prokazatelně do jednání soudu neučinila a soud proto rozhodl o jeho povinnosti tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno, když zavázal žalovanou i k zaplacení smluvních pokut za porušení jejích povinností vůči žalobci. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s placením peněžitého dluhu (§ 1968 o. z.), vzniklo žalobkyni podle ust. § 1970 o. z. též právo na úrok z prodlení, jehož výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto soud žalobě i v této části vyhověl, neboť žalovaný nereagoval na výzvy k zaplacení a do jednání soudu ničeho z žalované částky nezaplatil. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 zákona číslo 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle něhož má žalobce, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení právního zástupce žalobce sestávají z odměny za tři úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, sepis žaloby a výzva k plnění se základním a právním rozborem - § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 a § 11 odst. 1 písm. a) d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.“) ve znění účinném od 01.07.2014), třech režijních paušálů po 100 Kč - § 14b odst. 5 písm. a) a. t., daně z přidané hodnoty ve výši 21 % a zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 305 Kč. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.