14 C 306/2022-20 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 12. 9. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované, dceři žalobkyně, platit žalobkyni výživné ve výši 10 000 Kč měsíčně. Žalobu odůvodnila tím, že je aktuálně ve starobním důchodu, kdy pobírá 15 842 Kč měsíčně. Jelikož je aktuálně v insolvenci, zůstává jí po srážkách částka 11 954 Kč měsíčně. Bydlí u svého syna na základě věcného břemene, kdy žádné náklady na bydlení ani energie nemá. Z příjmu, který žalobkyni zbývá, pomáhá svému vnukovi, který je bez příjmů. Co se týče jejího zdraví, musí pravidelně užívat léky na tlak a krev a dokupuje si urologické pomůcky. Potřebovala by také krémy na žíly, obvazy a hůl, což je však pro ni nákladné. 2. Následně žalobkyně ke svým poměrům během soudního jednání dne 16. 2. 2023 uvedla, že aktuálně má důchod ve výši zhruba 18 000 Kč, z čehož jsou jí činěny srážky ve výši 3 100 Kč. K dotazu soudu výslovně uvedla, že žádné energie za bydlení neplatí, neboť vše hradí její syn. V současné době za léky zatím nic nehradí, avšak v budoucnu jí doktorka upozornila nato, že bude muset hradit vitamíny, které jí předepsala, recept si ještě nevyzvedla, a dále bude potřebovat zdravotní pomůcky pro svoje urologické problémy. Za urologické pomůcky vynaloží měsíčně minimálně 300 Kč. Pomáhá vnukovi, synovi žalované, kterému platí nájem v garsoniéře a elektřinu, celkem 7 700 Kč. Vnukovi je 36 let. Pracuje brigádně, aktuálně dle tvrzení žalobkyně nemá zakázky, pracuje v oboru IT, již několikrát mu hrozilo, že skončí na ulici. 3. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Jako důvod všech finančních problémů žalobkyně v zásadě označila zahálčivý způsob života svého syna, který se snaží žalobkyně za něj sanovat. Žalovaná by samozřejmě žalobkyni kdykoliv jakékoliv léky uhradila, i v nynější době, avšak když požadovala předložení příslušných předpisů či receptů, nebyly jí nikdy předloženy. 4. Ze zprávy [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne 23. 12. 2022 soud zjistil, že od 1. 1. 2023 činí starobní a vdovský důchod žalobkyně částku 17 592 Kč s tím, že tento důchod ještě bude zvýšen o valorizační měsíční doplatek ve výši 322 Kč. Z částky 17 592 Kč je jí vypláceno 14 434 Kč. 5. Dle ust. § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 6. Dle ust. § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 7. Dle ust. § 915 odst. 2 o. z. dítě je povinno zajistit svým rodičům slušnou výživu. 8. Stav odkázanosti na výživu, resp. neschopnost samostatně se živit vlastní prací, zpeněžením vlastního majetku apod. bude na straně oprávněného zejména tehdy, pokud nebude moci pracovat a nevznikne mu právo na starobní, popř. vdovský důchod, tento důchod bude nedostatečný atd. Starobní a vdovský důchod žalobkyně činí částku bezmála 18 000 Kč. Z této částky jí je strhávána částka ve výši 3 100 Kč z důvodů insolvence. Další náklady žalované činí výdaje za zdravotnické (urologické) pomůcky, za které platí 300 Kč měsíčně. Jiné fixní či mandatorní výdaje žalobkyně nemá, neboť bydlí u svého syna na základě věcného břemene. Tento za ní navíc hradí veškeré náklady související s bydlením, zejména energie. Z toho vyplývá, že volný disponibilní příjem žalobkyně činí částku zhruba 14 500 Kč. Tato částka zbývá žalobkyni na nákup potravin či kosmetických a hygienických produktů a na dalších věcí dle zálib žalobkyně. Již na základě těchto tvrzení tak má soud za to, že žalobkyni zbývá dostatek finančních prostředků na její výživu, kdy lze předpokládat že částka ve výši 14 500 Kč musí žalobkyni stačit na nákup potravin a ostatních základních věcí, a to včetně vitamínů. Soudu je navíc z úřední činnosti známo, že žalobkyně má právo požadovat zvýšení starobního důchodu za vychované dítě (tzv. výchovné), které činí 500 Kč za každé vychované dítě, kdy v případě žalobkyně činí celkem částku 1 000 Kč. Již na základě tvrzení učiněných žalobkyní tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně není ve stavu odkázanosti na výživu, neboť její starobní a vdovský důchod je dostatečný k tomu, aby měla slušnou životní úroveň. Pokud se žalobkyně dobrovolně rozhodla, že polovinu svého volného disponibilního příjmu, tj. částku 7 700 Kč, posílá svému 36letému vnukovi na bydlení, který v zásadě nikdy dle tvrzení konstantně a dlouhodobě nepracoval, je toto rozhodnutí sice jejím právem, avšak nelze ho zohledňovat v rámci zjišťování toho, zda či není žalobkyně schopna se sama živit. Není povinností žalobkyně svému vnukovi měsíčně posílat částku 7 700 Kč s tím následkem, že se tím žalobkyně dostane do situace, kdy pak sama není schopna finančně vystačit. Z těchto důvodů soud žalobu v plném rozsahu zamítl. 9. Žalované, která byla ve věci plně procesně úspěšná podle § 142 odst. 1 o. s. ř., žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.