14 C 367/2022-20 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 61 698 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 23. 5. 2013 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se zavázal uhradit spolu s poplatky ve výši, celkem se tak zavázal uhradit částku 33 800 Kč, kterou však neuhradil ani přes výzvu. Žalovaný žalobkyni uhradil pouze částku ve výši 3 500 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 30 798 Kč. 2. Podáním ze dne 14. 11. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět a nadále požadovala zaplacení jistiny úvěru ve výši 16 500 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Proto soud postupem dle ust. § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. řízení částečně zastavil (výrok I.). 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4. Soud má za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 23. 5. 2013 v hotovosti částku 20 000 Kč, kterou si žalovaný převzal. Toto skutkové zjištění soud učinil ze smlouvy o úvěru ze dne 23. 5. 2013, [číslo]. 5. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím. V dané věci byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, která je však absolutně neplatná z toho důvodu, že žalobkyně nezkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud tak nárok posoudil dle ust. o bezdůvodném obohacení (§ 2991 o. z.), když to, co bylo plněno na základě absolutně neplatného právního jednání, jsou si subjekty povinny vrátit. Jestliže žalovanému byly na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, je žalovaný povinen zbývající nezaplacenou částku ve výši 16 500 Kč žalobkyni vrátit. Žalovaný však dlužnou částku v plném rozsahu neuhradil. Žalovaný se tak dostal do prodlení se splněním peněžitého závazku a vedle práva na zaplacení dlužné částky vzniklo žalobkyni též právo požadovat úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto soud žalobě v vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 ve spojení s ust. § 146 odst. 2 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.) tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.