14 C 451/2022-20 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 23 900 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným došlo dne 15. 3. 2021 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se zavázal uhradit v celkové výši 23 208 Kč. Žalobkyně na žalovaném požadovala na nesplacené jistiny částku 20 000 Kč, na nesplacených úrocích částku 3 208 Kč, na smluvní pokutě částku 3 900 Kč, na nákladech na upomínání částku 150 Kč a částku 256 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky. 2. Následně podáním ze dne 2. 2. 2023 vzala žalobkyni žalobu částečně zpět, a to co do úroků ve výši 3 208 Kč, částky 150 Kč za upomínání a smluvní pokuty ve výši 3 900 Kč s odůvodněním, že nedisponuje listinami prokazujícími, že zkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4. Soud má za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 15. 3. 2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr do výše 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vyčerpanou částku úvěru vrátit spolu s úrokovým navýšením. Soud má rovněž za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021. 5. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím odpovídající nezaplacené jistině ze smlouvy o úvěru ze dne 15. 3. 2021. V dané věci sice byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, avšak tuto smlouvu soud hodnotil jako absolutně neplatnou, neboť právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnila, když žalovanému úvěr poskytla, posoudil soud nárok dle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle ust. § 2991 o. z. Žalovaný však poskytnutou jistinu úvěru neuhradil. Žalovaný se tak dostal do prodlení se splněním peněžitého závazku a vedle práva na zaplacení dlužné částky vzniklo žalobkyni též právo požadovat úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto soud žalobě v rozsahu vyplacené částky 20 000 Kč žalobkyni vyhověl. Rovněž soud žalobkyni přiznal částku 256 Kč spojenou s náklady na uplatnění pohledávky. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná v rozsahu 50 %, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 204 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 956 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 900 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Polovina z této částky činí 1 204 Kč.