20 C 14/2023-20 — Okresní soud v Děčíně

Žalobci se domáhali na žalované zaplacení částky 62 000 Kč s přísl. Žalobu odůvodnili tím, že mezi žalobci a žalovanou došlo dne 28. 3. 2013 k uzavření nájemní smlouvy, na základě které žalobci jako pronajímatelé přenechali žalované jako nájemkyni k užívání byt č. 5 o dispozici 3+1 ve 3. nadzemním podlaží domu [adresa] v ulici [ulice] v [obec]. Žalovaná se zavázala platit za užívání bytu měsíční nájemné ve výši 5 000 Kč. Žalovaná však nájemné řádně neplatila a za období od února 2016 do října 2018 jí vůči žalobcům vznikl dluh ve výši 62 000 Kč. Uvedený dluh žalovaná písemně uznala co do důvodu a výše dne 7. 1. 2019 a zavázala se jej uhradit v měsíčních splátkách. Ani přes výzvu žalobce však do dnešního dne neuhradila ničeho. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Z nájemní smlouvy ze dne 28. 3. 2013 uzavřené mezi žalobci jako pronajímateli a žalovanou a [jméno] [příjmení], [rodné číslo], jako nájemci soud z jistil, že žalobci se zavázali přenechat žalované a [jméno] [příjmení] k užívání byt č. 5 o dispozici 3+1 ve 3. nadzemním podlaží domu [adresa] se st. p. [číslo] v [obec] [anonymizováno] Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou od 1. 4. 2013 a nájemci se zavázali platit žalobcům za užívání nemovité věci měsíční nájemné ve výši 5 000 Kč. Z prohlášení o uznání dluhu a dohody o splátkách ze dne 7. 1. 2019 soud zjistil, že žalovaná a [jméno] [příjmení] výslovně prohlásili, že uznávají svůj dluh ve výši 62 000 Kč vzniklý z titulu neuhrazených plateb nájemného na základě shora uvedené smlouvy, a to v období od února 2016 do října 2018. Zároveň se zavázali tento dluh uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč počínaje měsícem únorem 2019 pod ztrátou výhody splátek. Z poslední upomínky o zaplacení před podáním žaloby soud zjistil, že jejím prostřednictvím vyzvali žalobci žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 62 000 Kč z titulu neuhrazených plateb nájemného z předmětné nájemní smlouvy. Soud má za prokázaný následující skutkový stav: Mezi účastníky byla sne 28. 3. 2013 uzavřena nájemní smlouva, na základě které žalobci přenechali žalované k užívání shora specifikovanou nemovitou věc a žalovaná se zavázala platit měsíční nájemné ve výši 5 000 Kč. Dne 7. 1. 2019 žalovaná písemně uznala dluh ve výši 62 000 Kč, který jí na předmětném nájemném vznikl za období od února 2016 do října 2018 a zavázala se, že jej uhradí v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč. Ani přes výzvu žalované tak neučinila. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2053 občanského zákoníku, podle kterého uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Žalovaná písemně uznala svůj dluh co do důvodu i výše. Soud má tedy za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. Žalobkyně tak nemusí dokazovat ani vznik dluhu ani jeho rozsah v době uznání. Důkazní břemeno se přesouvá na žalovanou, která by musela prokázat, že dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu. Žalovaná v řízení nic takového neprokazovala ani netvrdila. Z uvedeného důvodu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a v plném rozsahu jí vyhověl. Úrok z prodlení se opírá o § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 564,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 480 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 62 000 Kč sestávající z částky 3 580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 640 Kč ve výši 2 444,40 Kč.