21 C 132/2023-16 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 13 882 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně se žalovanou uzavřela dne [datum] a [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, a to prostřednictvím telefonních čísel [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo]. V rámci dodatku ke smlouvě byl stanoven závazek na trvání vztahu v délce 24 měsíců. Speciální nabídka [příjmení] [příjmení] umožnila žalované získat při dodržení stanovených podmínek slevu na odebrané zařízení. Pro případ porušení uvedených podmínek se účastník zavázal doplatit částku odpovídající skutečně vyčerpané slevě. Účastníci současně uzavřeli kupní smlouvy na koncová zařízení [anonymizována tři slova] [rok], výrobní [číslo] [anonymizována tři slova] [příjmení] [rok], výrobní [číslo] [anonymizována tři slova] [příjmení] [rok], výrobní [číslo] [anonymizována tři slova] [příjmení] [rok], výrobní [číslo]. Součástí kupní smlouvy byla i dohoda o poskytnutí slevy na shora uvedená koncová zařízení. Žalovaná nedodržela podmínky této slevy, nárok na ní zanikl a žalovaná byla povinna poskytnutou podmíněnou slevu vrátit. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci na základě výzvy postupoval podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání. Účastnickými smlouvami o poskytování elektronických komunikací na telefonních shora uvedených a kupními smlouvami na koncová zařízení, uzavřenými mezi žalobkyní a žalovanou, má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované podmíněné slevy na shora uvedená koncová zařízení. Žalovaná nedodržela podmínky této slevy, nárok na ni zanikl a žalovaná byla povinna poskytnutou podmíněnou slevu žalobkyni vrátit. Tyto nároky byly žalované vyúčtovány vrubopisy k daňovým dokladům, a to vrubopisem evidenční [číslo] v celkové výši 13 882 Kč. Žalovaná na tyto doklady nezaplatila ničeho. Žaloba je důvodná. Žalobkyně má vůči žalované právo na zaplacení částky 13 882 Kč s příslušenstvím odpovídající nezaplacené podmíněné slevě. V posuzované věci byly mezi účastníky uzavřeny smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací dle § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, v jejímž rámci si žalovaná objednala služby od předchůdkyně žalobkyně. Zároveň byla podle § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) mezi účastníky uzavřena kupní smlouva, podle níž žalobkyně prodala žalované předmětná koncová zařízení a poskytla žalované na tato zařízení podmíněnou slevu. Žalovaná se zavázala v případě nedodržení podmínek této slevy poskytnutou slevu vrátit. Jelikož poskytnutou podmíněnou slevu žalovaná dosud nezaplatila, dostala se do prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyni vzniklo též právo na úrok z prodlení podle § 1970 o. z., jehož výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a přísluší jí tedy náhrada nákladů řízení v plné výši. Přiznaná částka nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, podle položky 2 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů a hotové výdaje v paušální částce 2 x 100 Kč podle § 151 odst.3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za dva úkony-předžalobní upomínku a podání žaloby. Jen pro úplnost pak soud dodává, že částka 200 Kč nebyla žalobkyni přiznána jako náklady spojené s uplatněním pohledávky, neboť takový nárok nemá oporu v hmotném právu. Vyhláška č. 254/2015 Sb. specifikuje výši paušálních náhrad pro účely § 151 odst. 3 občanského soudního řádu, nezakládá hmotněprávní nárok na jejich zaplacení; navíc žalobkyni byla přiznána paušální částka 200 Kč za předžalobní upomínku a sepis žaloby (viz výše). O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro jiný postup nebyly shledány důvody.