21 C 91/2022-89 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 253 815 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 70 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úroky ve výši 68 888 Kč, a to v 72 splátkách po 1 929 Kč měsíčně, vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce do [datum]. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, když nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne [datum]. Žalobkyně tak úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení zbývající části jistiny ve výši 70 000 Kč, zbývající části úroků ve výši 68 887 Kč, zaplacení doplňkové služby [anonymizováno] ve výši 79 128 Kč, dále nákladů za upomínkování ve výši 800 Kč, smluvní pokuty ve výši 35 000 Kč a smluvního úroku za prodlení úvěru ve výši 134,09 Kč. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani po předžalobní upomínce. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Soud ve věci nařídil jednání. Žalobkyně se ze soudního jednání písemně omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Za použití ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelskému úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpanou částku úvěru vrátit spolu s úrokovým navýšením ve výši 26 % p.a., a to do [datum] Smluvní strany si dále ve smlouvě sjednaly doplňkovou službu [anonymizováno], která bude upravena samostatnou smlouvou. Ve článku [anonymizováno] smlouvy si strany dále ujednaly smluvní pokutu pro případ prodlení dlužníka. Soud má dále za prokázané z přílohy [číslo] smlouvy o úvěru – [anonymizováno] úvěruschopnosti spotřebitele, že žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala majetkovou situaci žalovaného. Z přílohy smlouvy o úvěru pojmenované jako Smlouva o zřízení doplňkové služby [anonymizováno] bylo zjištěno, že na základě této smlouvy se žalovaný zavázal žalobkyni za tuto službu uhradit celkem částku 79 128 Kč, kdy zmíněná služba spočívá v možnosti odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnosti přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného [anonymizováno] nebo [anonymizováno] a dále možnosti přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Z výpisu z bankovního účtu žalované má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanému částku vyplatila, a to částku ve výši 22 986 Kč na účet žalovaného, částku ve výši 36 514 Kč na žádost žalovaného ve prospěch žalobkyně k úhradě předchozího závazku žalovaného vůči žalobkyni a částku 10 500 Kč, která byla započtena na náklady spojené s poskytnutím úvěru. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 128 687 Kč se zákonným úrokem, odpovídající nezaplacenému dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne [datum]. V dané věci byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o.z., na základě které žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnila, když žalovanému úvěr poskytla. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil, když z celkové dlužné částky 128 688 Kč (70 000 Kč jistina a 68 888 Kč úroky) uhradil toliko 1 Kč, představující ověřovací platbu. Ze zaplacení této ověřovací platby, a to vzhledem k tomu, že smlouva není vlastnoručně podepsána žalovaným a ani není opatřena jeho uznávaným elektronickým podpisem, soud pak dovodil, že žalovaný měl v úmyslu předmětnou smlouvu uzavřít. Žalovaný se tak dostal do prodlení se splněním peněžitého závazku a vedle práva na zaplacení dlužné částky vzniklo žalobkyni též právo požadovat úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kdy úroky žalobkyně požaduje od [datum]. Žalobkyně požadovala úroky pouze z jistiny úvěru, nákladů na upomínání a smluvní pokuty. Z tohoto důvodu soud přiznal žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení z jistiny úvěru a upomínky ve výši 300 Kč (k otázce důvodnosti smluvní pokuty a druhé upomínky viz dále). Soud rovněž přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 300 Kč za první odeslanou upomínku. S ohledem na shora uvedené soud žalobně v tomto rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Co do zbytku soud žalobu zamítl (253 815 Kč – 128 687 Kč = 125 128 Kč). Žalobkyně požadovala doplacení zbývající části doplňkové služby [anonymizováno] ve výši 79 128 Kč. Soud nárok na zaplacení této služby zamítl, neboť považoval ujednání o doplňkové službě [anonymizováno] za neplatné, když tato smlouva byla sjednána v rozporu s dobrými mravy. V rozporu s dobrými mravy je již samotný způsob sjednání, když žalobkyně značně nepřehledně, a žalovaného jakožto spotřebitele i překvapivě, připojila k hlavní smlouvě o úvěru jako přílohu ujednání, která je smlouvou o doplňkové službě [anonymizováno], avšak pro běžného spotřebitele je zcela nesrozumitelné, jakým způsobem vznikl smluvní vztah týkající se služeb. Uvádí-li žalobkyně, že tato služba byla poskytnuta k žádosti žalovaného, nejedná se o žádost, která by originálně pocházela od žalovaného. Rozpor s dobrými mravy soud spatřuje taktéž v hrubém nepoměru plnění z této smlouvy, když žalobkyně si účtuje zcela neadekvátní plnění za možnost dlužníka pořádat o odklad splátek, přičemž ze způsobu sjednání těchto doplňkových služeb i z výše plnění, které žalobkyně požaduje po žalovaném, je zcela zřejmé, že od žalobkyně jde pouze o účelné navýšení pohledávek, které může po dlužníkovi případně v nalézacím řízení uplatňovat. Srovnej rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 7. 2021, sp. zn. 42 ICm 1347/2021 a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 226. 7. 2018, sp. zn. 101 VSPH 271/2018, ve skutkově i právně podobné věci; současně pak i rozsudek Okresního soudu v Děčíně ve věci sp. zn. 14 C 295/2022). Obdobně soud považoval za neplatně sjednanou smluvní pokutu pro rozpor s dobrými mravy, kdy sice žalobkyně formálně postupuje v souladu s ustanovením § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, avšak pouze využívá právně hraniční konstrukce, kterou zakotvila v článku [anonymizováno] smlouvy o úvěru. Jistina ve výši 70 000 Kč totiž žalovanému nebyla nikdy poskytnuta v celé výši, neboť žalobkyně si na poskytnutou jistinu rovnou započítá částku ve výši 10 500 Kč, jakožto náklady spojené s poskytnutím úvěru. Žalovanému tak byla fakticky vyplacena pouze částka 59 500 Kč. Jistina úvěru tak stricto sensu tvoří pouze částku 59 500 Kč. Smluvní pokuta proto má být určena pouze z této částky, nikoliv z částky 70 000 Kč. Jelikož smluvní pokutu nelze ve spotřebitelských vztazích moderovat, zamítl soud žalobu i ve vztahu ke smluvní pokutě. Soud rovněž nepovažoval za souladné s dobrými mravy účtovat žalovanému za druhou upomínku částku 500 Kč, když dle názoru soudu je první upomínka zcela dostačující (kdy tato byla soudem žalobkyni přiznána), neboť tímto postupem žalobkyně pouze uměle navyšuje náklady pohledávky, a to i s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně poté požaduje jako úkon právní služby za předžalobní upomínku. O náhradě nákladů řízení soudu rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť jejich úspěch a neúspěch ve věci byl v zásadě shodný. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro jiný postup nebyly shledány důvody.