25 C 23/2023-18 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení ve výroku I tohoto rozsudku specifikované částky. Svojí žalobu zdůvodnila tím, že je poskytovatelkou služeb elektronických komunikací, kdy na základě mezi účastníky uzavřené smlouvy č. [anonymizováno] [číslo] umožnila žalovanému využívat ve smlouvě konkrétně specifikované služby elektronických komunikací, a to prostřednictvím telefonní stanice žalovaného [číslo]. Žalobkyně žalovanému cenu za poskytnuté služby za období od [datum] do [datum] vyúčtovala fakturou [číslo] vystavenou na celkovou částku 4 356,47 Kč, splatnou ke dni [datum] Touto žalobou se žalobkyně z uvedené faktury domáhá pouze zaplacení částky 3 518,68 Kč představující cenu za doplňkové služby a služby třetích stran. [příjmení] 200 Kč představuje náklady spojené s uplatněním již splatné pohledávky. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ve věci zůstal nečinný. Z listinných důkazů (zejména smlouvy č. [anonymizováno] [číslo] a faktury [číslo]) soud zjistil, že žalovanému byly na základě mezi účastníky uzavřené smlouvy o poskytování elektronických komunikací č. [anonymizováno] [číslo] poskytovány služby elektronických komunikací, jež byly za období od [datum] do [datum] žalovanému vyúčtovány na základě faktury [číslo] vystavené na celkovou částku 4 356,47 Kč, splatné ke dni [datum]. Z uvedené faktury se žalobkyně domáhá zaplacení částky 3 518,68 Kč představující cenu za doplňkové služby a služby třetích stran. [příjmení] 200 Kč představuje náklady spojené s uplatněním již splatné pohledávky. Žalovaný pak v řízení netvrdil a ani neprokazoval, že vyúčtování bylo z jeho strany řádně uhrazeno a že dluh vůči žalobkyni neexistuje, případně, že dluh vůči žalobkyni zanikl v důsledku jiného právního důvodu. Podle ustanovení § 2 písm. n) zákona [číslo] o elektronických komunikacích, je službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. V posuzovaném případě je zřejmé, že došlo k uzavření smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, jejíž součástí jsou i všeobecné podmínky, na které žádost výslovně odkazuje. Jestliže prostřednictvím sítě elektronických komunikací byly žalovanému poskytnuty služby třetích stran, je podle výše uvedeného ustanovení všeobecných podmínek žalovaný povinen uhradit cenu těchto služeb přímo žalobkyni. Protože žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně, že dlužnou částku za poskytnuté služby nezaplatil, nezbylo soudu, než žalobě v plném rozsahu vyhovět. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky a dále pak vynaložený soudní poplatek, který pro dané řízení činí částku 400 Kč a který je stanoven na základě Sazebníku soudních poplatků, který tvoří nedílnou součást zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Povinnost k zaplacení nákladů řízení je třeba splnit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (viz § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty první před středníkem).