25 C 266/2023-20 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 282 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne , datum, smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala dodávat elektrickou energii na odběrné místo na adrese , adresa, ve prospěch žalované, a žalovaná se zavázala dodanou elektřinu odebírat a platit za ni žalobkyni sjednané platby řádně a včas. Žalovaná však své závazky porušila, když nezaplatila za vyúčtované období od , datum, do , datum, řádnou platbu ve výši 4 282 Kč, k jejímuž zaplacení ji žalobkyně vyzvala daňovým dokladem č. , hodnota, vystaveným dne , datum, se splatností ke dni , datum, .2. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), když účastníci s tímto postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili a soud dospěl k závěru, že je možné ve věci rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.3. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny číslo , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou má soud za zjištěné, že žalobkyně dodávat elektrickou energii na odběrném místě , adresa, a žalovaná se zavázala odebranou elektrickou energii zaplatit kupní cenu dle platného ceníku v souladu s , právnická osoba, podmínkami, které jsou přílohou výše uvedené smlouvy.4. Z faktury č. , hodnota, vystavené dne , datum, soud zjistil, že jejím prostřednictvím byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky ve výši 4 282 Kč za spotřebu elektrické energie v období od , datum, do , datum, , a to se splatností ke dni , datum, .5. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná vyfakturovanou platbu za odebranou elektřinu ve lhůtě splatnosti nezaplatila a byla vyzvána žalobkyní k dodatečnému zaplacení.6. Podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 2079 odst. 1 o. z. Žalovaná však své povinnosti vyplývající z této smlouvy řádně a včas nesplnila, když neuhradila výše uvedenou vyfakturovanou částku. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení dlužné částky za spotřebovanou elektřinu, a tím žalobě v plném rozsahu vyhověl.8. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyni tak soud přiznal též právo na zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 282 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.10. Povinnost žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.11. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.12. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení.