25 C 3/2023-18 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení 1 215 Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnila tím, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto povinnost žalovaná splnila dne [datum]. Žalované tak vznikla povinnost platit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. Této své povinnosti žalovaná nedostála, když poplatek za období od října 2021 do června 2022 v celkové výši 1 215 nezaplatila ani přes výzvu. Náklady na uplatnění pohledávky žalobkyně vyčíslila ve výši 64 Kč. K žalobě žalobkyně připojila potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků a předžalobní výzvu. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala pasivní. Soud rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), když účastníci s tímto postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ zákon“), je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle § 7 odst. 2 zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle § 6 zákona činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Na základě soudem zjištěného skutkového stavu věci po následném právním posouzení má soud za to, že žalobkyně v řízení prokázala dluh žalované na televizních poplatcích v souhrnné výši 1 215 Kč za shora citovaná období. Náklady na uplatnění pohledávky žalobkyně vyčíslila na 64 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s placením peněžitého dluhu, vzniklo žalobkyni podle ustanovení § 10 zákona právo na úrok z prodlení, jehož výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 219,29 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč.