27 C 163/2023-23 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se domáhá zaplacení 7 605,46 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr 30 000 Kč. Žalovaný dluh nesplatil ve sjednaných splátkách, žalobce přistoupil k zesplatnění úvěru k [datum]. Žalovaný se zavázal hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny dluhu. Vzhledem k tomu je povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu za dobu od [datum] do [datum] z 34 387,85 Kč. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr 30 000 Kč. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 86 odst. 1 a 2 cit. zákona, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ci. zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na uvedená ustanovení soud posuzoval platnost předmětné úvěrové smlouvy. Žalobce byl při jednání konaném dne [datum] poučen o povinnosti doplnit tvrzení, jakým způsobem prověřoval úvěruschopnost klienta. Žalobce tvrzení nedoplnil, ačkoliv byl poučen o nepříznivých následcích s tím spojených. Soud proto žalobu pro neunesení břemene tvrzení ohledně relevantních skutečností ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného zamítnul. Soud tak vycházel ze závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy, a tedy i ujednání o smluvní pokutě pro případ porušení smluvních povinností. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Úspěšnému žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.