32 C 181/2022-24 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 14 499 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou od společnosti [právnická osoba], [IČO], která uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru dne 1. 3. 2018 prostřednictvím webových stránek [webová adresa] a poskytla žalované úvěr ve výši 9 000 Kč, přičemž peněžní prostředky byly žalované vyplaceny na účet č. [bankovní účet]. Žalovaná úvěr nevrátila. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že by se její právní předchůdkyně a žalovaná dohodla na poskytnutí úvěru, neboť na žalobkyní předložené smlouvě absentuje vlastnoruční podpis či elektronický podpis žalované. Na smlouvě se nenachází ani prostý elektronický podpis, když v podpisové části je uvedeno pouze„ klient“. Žalobkyně neoznačila žádný důkaz, kterým by byl prokázán projev vůle žalované s právní předchůdkyní žalobkyně tvrzenou smlouvu uzavřít. Že žalovaná projevila vůli uzavřít smlouvu o zápůjčce tím, že vyplnila formulář na internetu, zůstalo jen v rovině tvrzení, žalobkyně tedy neunesla v tomto směru důkazní břemeno. V řízení bylo naopak prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, které měla právní předchůdkyně odeslat žalované na účet č. [bankovní účet] dne 1. 3. 2018 nebyly a ani nemohly být na tento účet připsány, neboť v tomto období již byl uvedený účet žalované uzavřen, jak soud zjistil ze sdělení peněžního ústavu [právnická osoba], na kterou přešlo v důsledku fúze jmění zanikající společnosti [právnická osoba] Další žalobkyní označené důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl. Na základě neprokázání dohody o poskytnutí úvěru posoudil soud uplatněný nárok po právní stránce podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“), jako bezdůvodné obohacení, když v řízení nebyl prokázán žádný právní důvod předání částky 9 000 Kč právní předchůdkyní žalované. Jelikož ale bylo v řízení dále prokázáno, že žalované nebyly vyplaceny peněžní prostředky, jak žalobkyně tvrdila v žalobě, když účet žalované byl v rozhodném okamžiku již uzavřen, přičemž dle § 1957 odst. 1 o. z. je dluh splněn až v okamžiku připsání na účet, nikoli tedy již odesláním peněžních prostředků (z uvedeného důvodu soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz potvrzením o odeslání peněžních prostředků), nezbylo soudu než žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítnout. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal náhradu nákladů žádnému z účastníků, když zcela úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.