6 C 119/2023-17 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se na žalované domáhá zaplacení 10 943 Kč, která sestává z částky 5 000 Kč na jistině, 888 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru, 310 Kč jako smluvní pokuta, částky 4 745 Kč označené jako náklady spojené s uplatněním pohledávky (částka 1 100 Kč představuje náklad za odeslání dvou upomínek – 1. za 450 Kč, 2. za 650 Kč, 1 500 Kč poplatek za náklady spojené s přádáním a úhradou ceny za vymáhání pohledávky cestou inkasní agentury, dále 34 x po 33 Kč za upomínací SMS, 33x po 31 Kč za upomínací emaily). Na odůvodnění těchto žalobních požadavků žalobkyně uvedla, že tyto vyplývají ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela se žalobkyní dne [datum]. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta peněžní částka 5 000 Kč, přičemž žalovaná se ji zavázala vrátit do [datum] a to včetně peněžního navýšení 888 Kč. Žalovaná peněžní prostředky řádně nevrátila, zůstala dlužna jak převzatou částku 5 000 Kč, tak peněžní navýšení 888 Kč. V důsledku porušení smlouvy byly proti žalované dále uplatněny smluvní sankce v podobě smluvní pokuta v celkové výši 310 Kč (0,1 % denně z dlužné částky) a náklady spojené s vymáháním a úhrady ceny za vymáhání pohledávky cestou inkasní agentury ve výši 4 745 Kč specifikované výše. Žalovaná k výzvě žalobkyně dlužnou částku neuhradila, ve věci se nevyjádřila. Soud vzal za svá skutková zjištění, že mezi žalovanou a žalobkyní byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit do [datum]. Žalovaná se zavázala splatit žalobkyni úvěr společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 888 Kč. Celková výše dluhu tak činila 5 888 Kč. Žalovaná za dobu trvání smlouvy ničeho neuhradila. Pro případ porušení smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit výše v odůvodnění rozsudku specifikované sankce. Mezi žalovanou a žalobkyní, byla uzavřena smlouvu o úvěru podle § 2395 o.z. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně poskytla žalované úvěr, žalovaná se zavázala úvěr zaplatit, vzhledem k tomu, že žalovaná nesplnila tuto povinnost, žalobkyni vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení jak peněžní částky 5 000 Kč, tak tzv. poplatku za poskytnutí úvěru 888 Kč (fakticky úrokové navýšení vyjádřené pevnou částkou). V důsledku prodlení žalované pak žalobkyni vznikl též nárok na zaplacení smluvní pokuty za porušení povinností ve výši 310 Kč a částky 450 Kč za odeslání první upomínky (§ 2048 a násl. o. z.). Soud proto tyto peněžní nároky žalobkyni přiznal. Soud naopak zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhá zaplacení další částky označené jako náklady na uplatnění pohledávky ve výši 4 295 Kč, kterou soud považuje za smluvní pokutu. Nárok na smluvní pokutu odvozuje žalobkyně od ujednání obsaženého ve smlouvě, podle kterého se smluvní strany dohodly, že úvěrujícímu v případě prodlení úvěrovaného s vrácením úvěru náleží poplatek ve výši 1 500 Kč za náklady spojené s uplatněním pohledávky, náklady na další upomínku ve výši 650 Kč a částky ve výši 2 145 Kč (34 x po 33 Kč za upomínací SMS, 33x po 31 Kč za upomínací emaily). Smluvní ujednání o možnosti uplatnit vůči žalovanému pro případ prodlení takto konstruovanou peněžní sankci, se příčí dobrým mravům. Na jedné straně nelze sice přehlížet, že žalobkyně poskytuje půjčky zjevně rizikovým skupinám obyvatel, u nichž jsou dány vysoké předpoklady„ úvěrové delikvence“, na straně druhé i v těchto případech by mělo mít zajištění takovéhoto poskytování peněžních prostředků nějaké rozumné meze. Soud je přesvědčen, že v posuzovaném případě byly tyto meze překročeny. Nesplacení úvěru je totiž sankcionováno možností uplatnit vůči žalovanému celkem tři druhy sankcí. Zatímco v prvních dvou případech (viz odůvodnění výše) lze výši sankcí akceptovat, pro případ uplatnění poslední z nich již dochází k tzv. přezajištění úvěru, což vede k nepřiměřeně vysokým sankcím (ve srovnání s jistinou). Takto smluvně dohodnuté zajištění splnění jinak platně sjednaného závazku je rozporu s dobrými mravy. Podle § 588 věty první nového občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům. Proto soud nárok na zaplacení peněžní částky 4 295 Kč zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 220 Kč, přičemž tato částka představuje 22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů (za předžalobní výzvu a podání žaloby) dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.