6 C 344/2023-14 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení peněžní částky 21 000 Kč s příslušenstvím. Žalobní požadavek odůvodnil tím, že se jedná o dluh na platbách za platby za služby spojené s užíváním bytu 1+1 domu v ulici [ulice a číslo], [obec], který žalovaný na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] užíval. Žalovaný dluží na nájemném za měsíce červen 2021 částku 3 000 Kč a za měsíce červenec a srpen částku 18 000 Kč (9 000 Kč měsíčně). Žalovaný svůj nárok dne [datum] uznal co do důvodu a výše, zároveň se zavázal dluh splácet po částce 3 000 Kč měsíčně, počínaje říjnem 2021 s tím, že pokud se dostane do prodlení s plněním splátkového kalendáře, stane se celý dluh splatný najednou. Žalovaný k výzvě žalobce dlužnou částku neuhradil, ve věci se nevyjádřil. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalovaný na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] užíval byt 1+1, ve 3. patře domu v ulici [ulice a číslo], v [obec] k dočasnému užívání. Žalovaný se podle nájemní smlouvy zavázal, že za užívání bytu bude žalobci platit peněžní částku 9 000 Kč měsíčně jako nájemné a služby spojené s užíváním bytu. Žalovaný nárok žalobce uznal co do důvodu a výše, kdy soud má za to, že dluh mezi žalobcem a žalovaným existoval v této výši. Žalovaný na platbách nájemného a platbách za služby spojené s užíváním bytu zůstal dlužen žalovanou částku. Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalovaný peněžní částku 21 000 Kč žalobci nezaplatil, ač mu tato povinnost svědčila na základě právního vztahu nájmu podle § 2201 a násl. o. z., resp. § 2295 o. z. O tom, že takováto nájemní smlouva mezi účastníky řízení uzavřena byla, svědčí mj. to, že žalovaný dne [datum] projevil jednoznačně vůli, že žalobci žalovanou částku dluží, a to z důvodu nezaplacených měsíčních nájmů (§ 2053 o. z.). Proto soud zavázal žalovaného k zaplacení dlužné částky včetně jejího zákonného příslušenství (§ 1968, § 1970 obč. zák. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 972 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 840 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 000 Kč sestávající z částky 1 940 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 720 Kč ve výši 1 412 Kč. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.