8 C 342/2023-14 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 6 888 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu neuhrazené platby za odběr elektřiny v odběrném místě na adrese [adresa]. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soud postupoval v souladu s ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi žalobcem a žalovanou má soud za zjištěné, že žalobce se zavázal umožnit odběr elektřiny v odběrném místě [adresa] a žalovaná se zavázala za realizovaný odběr elektřiny zaplatit kupní cenu dle platného ceníku v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami, které jsou přílohou výše uvedené smlouvy. Prostřednictvím faktury [číslo] vystavené dne [datum] byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky 3 075 Kč za dodávky elektřiny v období od [datum] do [datum], a to se splatností do [datum], a dále prostřednictvím opravného vyúčtování, fakturou [číslo] vystavenou dne [datum], byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 3 813 Kč za dodávky elektřiny za období od [datum] do [datum]. Na předmětnou fakturu žalovaná neuhradila ničeho. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost vymáhání pohledávky soudní cestou, pakliže svůj závazek vůči žalobci ve lhůtě, která jí byla za tímto účelem dodatečně poskytnuta, nesplní. Podle ust. § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů, smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Mezi žalobcem a žalovanou tedy vznikl ve smyslu ust. § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, závazkový právní vztah, ze kterého vzniklo žalobci (jako věřiteli) právo na zaplacení ceny dodané elektřiny a žalované (jako dlužníkovi) vznikla povinnost uhradit cenu dodané elektřiny. Protože žalovaná tak neučinila, dostala se do prodlení se splněním peněžitého závazku a vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu vzniklo žalobci též právo požadovat úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 888 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.