8 C 85/2022-24 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že není vlastníkem automobilu Kia Picanto, [registrační značka], barvy zelená metalíza, rok výroby 2005 (dále jen„ automobil“), a to ke dni [datum]. Žalobu odůvodnila tím, že automobil prodala dne [datum] žalovanému, kterému při podpisu předala všechny dokumenty od vozidla a zároveň mu udělila plnou moc k přepisu vozidla. Následně ve vztahu k její osobě obdržela několik pokut, přičemž na [anonymizováno] města zjistila, že žalovaný přepis vozidla dle dohody neučinil. Proto žalovaného několikrát kontaktovala a ten jí opakovaně přislíbil, že přepis zařídí. Při posledním hovoru však žalobkyni sdělil, že ho daná věc již nezajímá, jelikož automobil prodal. Na [anonymizováno] města jí bylo řečeno, že bez žalovaného automobil nelze přepsat, ten je však nekontaktní. Nyní je automobil veden„ v depozitu“, nachází se někde v [obec] a žalobkyni není známo, zda má automobil dosavadní registrační značku či nikoli. Policií ČR jí byla udělena rada, nechť nahlásí odcizení [registrační značka]. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal pasivní. K nařízenému jednání ve věci dne [datum] se bez předchozí omluvy nedostavil. Proto soud v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jednal v nepřítomnosti žalovaného. 3. Z kupní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně prodala žalovanému motorové vozidlo [anonymizována dvě slova], [registrační značka], barvy zelená metalíza, rok výroby [rok] s STK platnou do [datum]. Automobil byl prodán za cenu 14 000 Kč, kterou žalobkyně od žalovaného obdržela v hotovosti. Smlouva byla podepsána oběma účastníky dne [datum] s tím, že žalobkyně kupní smlouvu zanesla následujícího dne, tj. [datum] příslušné pojišťovně. 4. Ze sdělení Magistrátu města Děčín ze dne [datum] soud zjistil, že vlastníkem a provozovatelem automobilu byla v registru silničních vozidel jak ke dni [datum], tak i ke dni [datum], evidována žalobkyně. 5. Z příkazu [stát. instituce] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně byla uvedeným správním orgánem obviněna ze spáchání přestupku podle § 83 odst. 1 písm. m) zákona o podmínkách o provozu vozidel na pozemních komunikacích, jelikož z nedbalosti dne [datum] v 12:55 hodin v [obec], v ulici [ulice], provozovala automobil, který byl technicky nezpůsobilý k provozu na pozemních komunikacích (osvědčení o technické prohlídce vydané stanicí měření emisí a stanicí technické kontroly platné do [datum]) a za tento jí byla uložena pokuta ve výši 1 000 Kč. Z uvědomění obviněného o pokračování v řízení ze dne [datum] pak soud zjistil, že žalobkyně proti uvedenému příkazu podala odpor, proto [stát. instituce], odbor dopravních a správních činností, nařídil ústní jednání na den [datum] a žalobkyni k tomuto předvolal. K tomu žalobkyně sdělila, že pokuta byla uhrazena. 6. Z vyrozumění o odpovědnosti za přestupky ze dne [datum] pak soud zjistil, že žalobkyně oznámila dne [datum] přestupek proti majetku Policii České republiky, [anonymizována dvě slova] kraje, [anonymizováno] odbor [obec], [anonymizováno] [obec] – [obec], nicméně toto bylo policejním orgánem odloženo z důvodu nezjištění skutečností odůvodňujících podezření, že jej spáchala určitá osoba. 7. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně podala vysvětlení ve věci NP provozování vozidla s nepřidělenou [anonymizováno] a nepojištěné vozidlo v [obec]. K věci uvedla, že před cca třemi lety prodala automobil panu [příjmení] z [obec], se kterým sepsala kupní smlouvu o prodeji automobilu a udělila mu plnou moc k přepsání vozidla na nového majitele. Několik dní na to jí přišla pokuta za spáchání přestupku. Z uvedeného usoudila, že žalovaný neprovedl přislíbený přepis vozidla. Přišly jí další pokuty, všechny uhradila. Kontaktovala žalovaného, který jí však sdělil, že automobil prodal někomu v [obec]. Více jí k věci neřekl, jen že ho daná věc nezajímá. Proto se obrátila na [anonymizováno] města, nahlásila registrační značku vozidla jako ztracenou, nechala si vystavit registrační značku novou ([anonymizováno] [číslo]) a uložila ji do depozitu. Neví, kde se vozidlo nachází a kdo jej provozuje, respektive vlastní. 8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 9. Žalobkyně s žalovaným uzavřela kupní smlouvu ze dne [datum], jejímž předmětem bylo osobní motorové vozidlo [anonymizována dvě slova], [registrační značka], barvy zelená metalíza, rok výroby 2005 s [anonymizováno] platnou do [datum]. Žalovaný zaplatil kupní cenu 14 000 Kč v hotovosti a od žalobkyně vozidlo převzal včetně dokladů k automobilu, které jsou zapotřebí k provedení přepisu vozidla. Na základě jejich vzájemné dohody se žalovaný zavázal zajistit nahlášení změny vlastníka vozidla v registru vozidel, proto mu žalobkyně pro uvedené jednání udělila plnou moc. Tuto povinnost však do dnešního dne nesplnil, ani přes urgence žalobkyní. O tomto svědčí zejména přestupkové řízení, které bylo s žalobkyní vedeno, přestože v době, kdy se přestupku měla dopustit, již nebyla faktickou vlastnictví vozidla a nedisponovala jím. Stejně tak uvedené vyplývá z podaného vysvětlení žalobkyní u příslušného policejního orgánu ohledně automobilu nacházejícího se v [obec] či oznámení přestupku proti majetku. Žalobkyně si rovněž nechala vystavit novou registrační značku k automobilu ([anonymizováno] [číslo]) s tím, že tu původní ([anonymizováno] [číslo]) nahlásila u příslušného orgánu jako ztracenou. Z předmětného jednání žalobkyně je evidentní snaha o nastolení faktického stavu ohledně vlastnictví k automobilu a dokresluje tak celou situaci. Soud nemá žádných pochyb o tom, že mezi účastníky došlo ke smluvnímu ujednání, stejně tak i k následné dohodě ohledně přepisu automobilu v registru silničních vozidel ze strany žalovaného, přičemž soud vycházel z listinných důkazů a zejména z tvrzení žalobkyně při absenci protichůdného tvrzní žalovaného. 10. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dále jen „o. z.“) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 11. Podle § 1099 o. z. vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem. 12. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Soud nejprve přistoupil k vyhodnocení otázky, zda je dán naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva dle § 80 o. s. ř. k automobilu specifikovaném ve výroku předmětného rozhodnutí, jelikož se žalobkyně svého nároku domáhá právě určovací žalobou podle citovaného zákonného ustanovení. Soud dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem na určení vlastnictví dán je. Shledal jej v tvrzeném nesouladu faktického stavu vlastnického práva k předmětnému automobilu a stavu zaneseném o tomto právu v registru silničních vozidel, když vlastnické právo dle tohoto seznamu svědčí žalobkyni, přestože své vlastnické právo k automobilu převedla na žalovaného. Ke stejnému závěru dospělo i plénum Ústavního soudu v nálezu ze dne [datum], Pl. ÚS 114/20, v rámci něhož bylo mimo jiné konstatováno, že„ Požadavek na doložení dokumentů v řízení o žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla, neposkytl-li nový nebo dosavadní vlastník vozidla dostatečnou součinnost, není skutečnou překážkou k tomu, aby se žadatel mohl domoci změny či odstranění údaje o své osobě v registru silničních vozidel tak, aby odpovídal skutečnému stavu za podmínky, jde-li tak učinit na základě pravomocného rozsudku civilního soudu o určení vlastnictví k danému vozidlu.“. Tím byla naplněna zákonem konstruovaná procesní podmínka, respektive výše zmíněný naléhavý právní zájem žalobkyně dosáhnout souladu stavu zapsaného v registru silničních vozidel s právním stavem skutečným. 13. Mezi žalobkyní, jakožto prodávající, a žalovaným, jakožto kupujícím, byla dne [datum] uzavřena kupní smlouva ve smyslu § 2079 a násl. o. z., na jejímž základě došlo v souladu s § 1099 o. z. k převodu vlastnického práva k předmětnému automobilu na žalovaného. Žalovaný však nedostál své povinnosti učinit zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru vozidel podle § 8 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, když ho žalobkyně k tomuto jednání zplnomocnila, a to ani k opakovaným výzvám žalobkyně. Zároveň jí nebyl ochoten poskytnout žádnou součinnost, aby mohla tento faktický stav uvést do souladu se stavem právním a eliminovat tak svou objektivní odpovědnost za přestupky spáchané ve spojitosti s automobilem, kterých se nedopustila. 14. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění a právní posouzení věci soud žalobě jako důvodné v plném rozsahu vyhověl. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhra