8 C 92/2023-17 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 20 214,35 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s příslušenstvím ve výši 37 184 Kč formou 14 měsíčních splátek po 2 656 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku 3 000 Kč, která byla částečně započtena na jistinu úvěru a smluvně sjednané příslušenství. S účinností ke dni [datum] byla pohledávka postoupena žalobci. Ke dni postoupení pohledávky činil dluh na jistině 18 511,31 Kč, na kapitalizovaném smluvním úroku 1 645,18 Kč, na nesplaceném poplatku za poskytnutí úvěru 9 009,33 Kč, na nesplacených nákladech na vyhodnocení úvěru 1 708,62 Kč a na nesplaceném inkasním poplatku 3 309,56 Kč, přičemž uvedené dlužné částky žalobce po žalovaném požaduje zaplatit. Žalobce rovněž požaduje úhradu smluvní pokuty ve výši 1 703,04 Kč. Dále byl předmětem postoupení i sankční poplatek ve výši 1 500 Kč, náklady na vymáhání ve výši 500 Kč, smluvní úrok ve výši 1 940,06 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 1 278,54 Kč a smluvní pokuta ve výši 8 895,91 Kč, nicméně tyto nebyly žalobcem v žalobě uplatněny. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud za splnění podmínek postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Soud vzal v řízení za prokázáno, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právní předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) smlouvu o úvěru [číslo] to na základě předchozí žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru, přičemž mu byl poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Dle ustanovení smlouvy se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 1 925 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 859 Kč a inkasním poplatkem ve výši 3 600 Kč Celkem se žalovaný zavázal vrátit 37 184 Kč, a to ve 14 splátkách po 2 656 Kč. Pro případ prodlení s úhradou dluhu se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z příslušné dlužné částky. Tato uvedená skutková tvrzení soud učinil ze smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Dále má soud při absenci protichůdného tvrzení ze strany žalovaného za prokázané, že žalovaný dlužnou částku nesplatil, respektive pouze uhradil jednu splátku ve výši 3 000 Kč, která byla alokována jak na jistinu úvěru, tak i na jeho smluvené příslušenství. Soud má dále za prokázáno, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce s účinností ke dni [datum] O této skutečnosti byl žalovaný obeznámen jak předchůdcem žalobce, tak následně i žalobcem prostřednictvím zaslaného dopisu. Toto skutkové zjištění soud učinil ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a ze dne [datum]. Žalobce má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 20 214,35 Kč s příslušenstvím, zahrnující smluvní pokutu ve výši 1 703,04 Kč, a to podle smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) a žalovaným. Soud tedy dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a podle zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, úvěrová smlouva, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr. Právní předchůdce žalobce své smluvní povinnosti dostál, když úvěr žalovanému poskytl, avšak žalovaný svou smluvní povinnost porušil tím, že úvěr řádně nesplácel, toliko uhradil jednu splátku. Žalovaný tím, že nezaplatil žalobci dlužnou částku v dohodnutou dobu, se dostal do prodlení se splněním peněžitého závazku (§ 1968 o. z.). Žalobce tak vedle práva na zaplacení dlužné částky z úvěru vzniklo též právo požadovat dohodnutý úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z). Stejně tak vznikl žalobci nárok na smluvní pokutu (§ 2048 o. z.), kterou si v rámci úvěrové smlouvy strany sjednaly. Rovněž soud žalobci přiznal částku 217 Kč spojenou s náklady na uplatnění pohledávky. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 261 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 809 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 214,35 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.