11 C 106/2024 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 239,57 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., poskytla žalovanému dne 3. 6. 2022 úvěr ve výši 4 700 Kč. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru prostřednictvím webové stránky. Dle této smlouvy měl žalovaný uhradit dále poplatek za poskytnutí úvěru 3 539,57 Kč, avšak žalovaný celkovou částku 8 239,57 Kč neuhradil. V žalobě dále žalobkyně uvedla, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), když účastníci s tímto postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud má za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným probíhala jednání o uzavření smlouvy o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 4 700 Kč dne 3. 6. 2022 na bankovní účet žalovaného. Žalovaný tuto částku dosud neuhradil a neuhradil ani poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 539,57 Kč.Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sámV dané věci soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nedošlo k řádnému uzavření smlouvy o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně nicméně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 4 700 Kč, tedy s ohledem na neuzavření smlouvy se jedná o plnění bez právního důvodu. Žalovaný tak byl povinen dle citovaných ustanovení zákona uvedenou částku žalobkyni vydat. Žalovaný tak do dnešního dne neučinil, proto soud přiznal žalobkyni, na kterou právo přešlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2023, právo na zaplacení částky 8 239,57 Kč.Žalobkyni dále vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů.Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 239,57 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.