11 C 459/2023-19 — Okresní soud v Děčíně

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 10 438,41 Kč z titulu smlouvy o kontokorentním úvěru č. [spisová značka] [číslo], uzavřené dne 10. 3. 2017 mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([anonymizováno]) a žalovaným na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému kontokorentní úvěr až do výše 5 000 Kč. Vzhledem k tomu, že na účtu žalovaného vznikl nepovolený debetní zůstatek, který žalovaný ve sjednané lhůtě neuhradil, byl žalovaný vyzván dne 1. 10. 2020 k úhradě nepovoleného debetního zůstatku pod sankcí zesplatnění úvěru. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 9. 10. 2020 a současně odstoupila od smlouvy o účtu. Ke dni zesplatnění úvěru byl dluh vyčíslen na částku 10 438,41 Kč. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 10. 3. 2017 uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně svůj závazek plynoucí ze smlouvy splnila, když žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, žalovaný však tyto prostředky řádně nesplácel a dostal se do prodlení a na jeho účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek. Právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smlouvou přistoupila k zesplatnění celého úvěru ke dni 9. 10. 2020. Dne 17. 12. 2021 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě byla předmětná pohledávka postoupena žalobkyni. Z tvrzení žalobkyně obsažených v žalobě o skutkových okolnostech věci vyplývá odůvodněnost uplatněného nároku po hmotněprávní stránce; po právní stránce soud posoudil právní vztah vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž se zároveň tento právní poměr mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ z. s. ú.“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je platná, jelikož žalobkyně soudu dotvrdila a doložila, že dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 ve spojení s ust. § 75 z. s. ú., tedy že náležitě a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 438,41 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.