13 C 14/2024-53 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení dlužné částky s odůvodněním, že dne 3. 1. 2022 uzavřel žalovaný se společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, , smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , kdy žalovanému byla následně vydána platební karta s možností čerpání finančních prostředků až do výše 40 000 Kč, žalovaný mohl čerpat až do maximálního úvěrového rámce až do výše 500 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr, včetně pojištění splácen bankovních převodem, formou měsíčních splátek s uvedeným variabilního symbolu , var. symbol, , se splatností první splátky ke dni 17. 2. 2022 a každé další splátky vždy do stejného číselně označeného dne následujícího měsíce, doporučená měsíční splátka úvěru byla, s ohledem na výši čerpaných finančních prostředků, stanovena ve výši 2 500 Kč. Celková částka žalovaným vyčerpaných finančních prostředků, byla 65 858 Kč. Žalovaný porušil svou povinnost pravidelně a včas hradit měsíční splátky vyčerpané výše úvěru a žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně uhradil částku v celkové výši 47 000 Kč.2. Dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), rozhodoval soud bez nařízení jednání, neboť účastníci s uvedeným postupem souhlasili, soud má za to, že lze rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalovaný se k věci žádným způsobem nevyjádřil.3. Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy.4. Z odstoupení od úvěrové smlouvy č. , hodnota, vyplývá, že žalovaný byl dopisem ze dne 25. 1. 2023 informován, že právní předchůdce pohledávky žalobkyně odstoupil od úvěrové smlouvy a žalovaný byl zároveň vyzván k úhradě dluhu vůči žalobkyni, resp. jeho právnímu předchůdci.5. Z žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že takto bylo mezi účastníky učiněno dne 3. 1. 2022.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek se podává, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným, mezi postupitelem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, a , právnická osoba, , dne 16. 3. 2023.7. Dopisem ze dne 29. 3. 2023 žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky a zároveň jej žádala o zaplacení dluhu vůči žalobkyni.8. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 28. 6. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu vůči žalobkyni, nejpozději do 7. 7. 2023.9. Soud vyzval žalující stranu, nechť specifikuje jakým konkrétním způsobem právní předchůdce pohledávky žalobkyně zkoumal u žalovaného jeho úvěruschopnosti a svá tvrzení důkazně podloží s tím, že v opačném případě toto může mít pro žalobce nepříznivé rozhodnutí ve věci.10. Žalobkyně na výzvu soudu reagoval tak, že pravdivost tvrzení žalovaného byla prověřována na základě příjmů a výdajů, před poskytnutím finančních prostředků v interních a externích databázích třetích subjektů registru , Anonymizováno, , když v žádosti o úvěru je uvedeno, že žalovanému byla v době uzavření smlouvy vyplácena mzda 23 000 Kč a měsíční výdaje činily 6 700 Kč, měsíční splátka úvěru byla 2 500 Kč, disponibilní zůstatek byl 13 800 Kč a bylo odkázáno na dokument nazvaný „Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“. Žalovaný neměl v době uzavření smlouvy záznam v insolvenčním rejstříku. Byly vyžádány další dokumenty prokazující ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr, ale případná další dokumentace již nebyla právním předchůdcem žalobkyně dohledána.11. Žalovaný vyčerpal v rámci sjednaného revolvingového úvěru 65 285 Kč a na úvěr z revolvingového úvěru byly žalovaným alokovány úhrady v celkové výši 27 118,39 Kč.12. Z přehledu plateb žalovaného soud zjistil, že žalovaný z čerpaných prostředků revolvingového úvěru zaplatil 27 118,39 Kč.13. Soud má provedeným dokazováním za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru 3. 1. 2022, kdy žalovanému byla vydána i platební karta, žalovaný čerpal finanční prostředky do výše 65 858 Kč a na tyto finanční prostředky splatil úhradou v celkové výši 27 118,39 Kč.14. Podle § 2395, zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) v tehdy platném znění, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.16. Dle § 1968 věty první, o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní je v prodlení.17. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení ve výši sjednané stranami, a nebyla-li sazba sjednána, potom ve výši stanovené nařízením vlády. Tímto je nařízení č. 351/2013 Sb.18. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí v němž došlo k prodlení zvýšeného o osm procentních bodů.19. Dle § 2 odst. 1, zák. č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném znění, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr, nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.20. Dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet zejména sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.21. Dle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.22. Dle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.23. Dle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.24. Po právní stránce soud vzniklý stav posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z., v návaznosti na příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně, která pohledávku nabyla postoupením, dle § 1879 a násl., o. z., se důvodně domáhala vrácení peněžních prostředků, které žalovaný získal.25. Úrok z prodlení žalobkyně uplatnila v souladu s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.26. Provedeným dokazováním však nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně učinila za dost povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a před sjednáním spotřebitelského úvěru řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, tak že vyšla z tvrzení žalovaného Nebylo doloženo jak byl zkoumán příjem žalovaného, rovněž bylo rezignováno na jakékoliv ověřený celkových nákladů domácnosti ve výši 5 000 Kč, finanční závazky, tedy čeho se tyto konkrétně týkají. Je nepravděpodobné, že žalovaný, který dle žádosti o úvěru bydlí v nájemním byte zaplatí a nájemné, veškeré poplatku za služby a energie, dále za další výdaje jako jsou potraviny, ošacení, obudí, zájmy a záliby, měsíčně částku 5 000 Kč, tomuto soud neuvěřil. Za tohoto stavu měl právní předchůdce žalobkyně vycházet pouze z tvrzení žalovaného, ale měla podrobněji zkoumat výdajovou stránku majetkových poměrů žalovaného, což neučinila, když stran prokázání ověření úvěruschopnosti žalovaného nebylo dohledáno ničeho dalšího. Soud toto hodnotí tak, že právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel, v daném případě revolvingového úvěru, nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je daná smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 zák.