13 C 171/2024-30 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že dne 7. 4. 2023 uzavřela se žalovanou smlouvu, na základě které poskytla žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v 3 pravidelných splátkách po 4 933 Kč splatných měsíčně do 14. 6. 2023 spolu se sjednaným příslušenstvím, poplatkem v částce 4 800 Kč. Žalovaná ale zápůjčku řádně a včas nesplatila, kdy žalobkyni nevrátila ničeho. Proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 10. 6. 2023.Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované a to tak, že si od žalované vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalované. Žalobkyně tedy splnila svou povinnost když řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Na základě tohoto prověření žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla s žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Při splnění podmínek dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, soud ve věci rozhodl, aniž by nařizoval jednání.4. Ze smlouvy ze dne 7. 4. 2023 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na účet žalované č. , č. účtu, a žalovaná se zavázala je vrátit s příslušenstvím ve formě poplatku v částce 4 800 Kč. Celkem se zavázala žalovaná žalobkyni vrátit částku 14 800 Kč, a to v 3měsíčních splátkách po 4 933 Kč.5. Z výpisu z účtu žalobkyně ze dne 28. 4. 2022 soud zjistil, že peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč byly zaslány na účet č. , č. účtu, .6. Výzvami ze dne 11. 5. 2023, 22. 5. 2023, 10. 6. 2023, 19. 6. 2023, 2. 7. 2023 a předžalobní výzvou ze dne 8. 2. 2024 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek, v případě předžalobní výzvy pod pohrůžkou podání žaloby, jak soud zjistil z příslušné výzvy, přičemž předžalobní výzva byla odeslána dne 8. 2. 2024, jak soud zjistil z příslušného podacího archu.7. Na základě zjištění učiněných z účastníky předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:8. Žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splácet částkou 4 933 Kč měsíčně v 3 splátkách do 14. 6. 2023. Žalovaná úvěr čerpala v plné výši na účet sjednaný ve smlouvě, ale žalobkyni ničeho nevrátila. Žalobkyně v důsledku prodlení žalované se splácením dluhů vyzvala žalovanou k vrácení zbytku dlužné částky a následně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby. Žalovaná dluh neuhradila.Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru zjišťovala úvěruschopnost žalované tak, že si od žalované vyžádala informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází, kdy však k těmto svým tvrzením, ani přes výzvu soudu neposkytla žádné důkazy.9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto.10. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok (zde tvořený pevnou částkou 4 800 Kč). Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.11. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaná neuzavřela v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřela ji jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.12. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.13. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.14. V dané věci soud zjistil, že žalobkyně sice tvrdila řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované, nicméně k těmto svým tvrzením nenavrhla ani nepředložila žádné důkazy, a to ani přes výzvu soudu.15. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. , spisová značka, , č.j. , spisová značka, , rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, či rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. , spisová značka, , v podrobnostech, zejména s ohledem na formulaci požadavku ověření skutečností uvedených spotřebitelem, pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění uvedených rozhodnutí.16. Jelikož v řízení nebylo nikterak prokázáno, že by žalobkyně jakkoli skutečnosti uvedené žalovanou ohledně příjmů či výdajů ověřila před poskytnutím úvěru, soud uzavírá, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované nedostatečným způsobem, čímž porušila § 86 z. s. ú., proto je shora uvedená smlouva neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy je tak namístě uzavřít, že předmětnou částku vyplatila žalobkyně žalované bez právního důvodu, čímž se žalovaná bezdůvodně obohatila a je proto povinna částku, o kterou se bezdůvodně obohatila, dle § 2991 o. z. vrátit. Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přizn