13 C 228/2024-33 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 105 018 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 25. 1. 2022 k uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 300 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úroky a zcela jej splatit do 17. 1. 2027. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 31. 10. 2023 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak bezúspěšně.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.Podle § 115a o.s.ř. rozhodoval soud bez nařízení jednání, neboť účastníci s uvedeným postupem souhlasili a soud má za to, že věc lze rozhodnout na základě účastníky předložených důkazů.Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 25. 1. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vyčerpanou částku úvěru vrátit spolu s úrokovým navýšením odpovídající součtu , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, a pevné odchylky 7,34 % ročně z jistiny úvěru, v případě porušení smlouvy navýšenou o 10 % bodů, a hradit poplatky. Součástí smlouvy jsou i smluvní podmínky smlouvy o úvěru. Tato skutková zjištění soud učinil z výše citované smlouvy a smluvních podmínek. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 3. 2024 má soud za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného, aby úvěr zaplatil ke dni 11. 3. 2024. Z výpisu z účtu má soud za prokázáno, že žalobkyně žalovanému dne 25. 1. 2022 úvěr ve sjednané výši poskytla.Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., kterou žalovaný sjednal jako podnikatel.Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 105 018 Kč s příslušenstvím odpovídající nezaplacenému dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne 25. 1. 2022, kdy částka je tvořena jistinou ve výši 95 568 Kč a poplatky v částce 9 450 Kč. V dané věci byla mezi žalobkyní a žalovaným v pozici podnikatele uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 300 000 Kč. Žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnila, když žalovanému dne 25. 1. 2022 úvěr poskytla. Žalovaný však dlužnou částku v plném rozsahu neuhradil. Žalovaný se tak dostal do prodlení se splněním peněžitého závazku a vedle práva na zaplacení dlužné jistiny s úroky a poplatků vzniklo žalobkyni též právo požadovat úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 24 675 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 201 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 105 018 Kč sestávající z částky 5 340 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 920 Kč ve výši 3 554 Kč.Soud rovněž žalobkyni přiznal částku 1 200 Kč, jakožto náklady spojené s uplatněním pohledávky, a to v souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť jde o vzájemný závazek podnikatelů.Povinnost žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.