14 C 222/2023-34 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala určení, že je vlastníkem nemovitosti (bytové jednotky) specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že na základě darovací smlouvy ze dne , datum, darovala žalovanému bytovou jednotku s tím, že žalobkyni bylo zřízeno bezplatné užívání bytové jednotky. Dne , datum, však tento dar odvolala pro nevděk žalovaného ve smyslu ust. § 2072 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.), a vyzvala žalovaného k vrácení daru a jeho předání. Předpoklady pro naplnění zákonných podmínek spatřuje žalobkyně v tom, že žalovaný se jednak nijak nepodílí na údržbě a nákladech spojených s nemovitostí a dále neprojevuje o žalobkyni žádný zájem, nijak s ní nekomunikuje. Při darování žalobkyně očekávala, že ze strany žalovaného bude o ni v jejím stáří projeven zájem, kdy jí žalovaný bude alespoň navštěvovat a pomáhat jí, aby mohla důstojně dožít. Žalovaný jí však nenavštěvuje a nekomunikuje s ní. Dále je žalobkyně vystavena inzultacím ze strany otce žalovaného (syn žalobkyně), proti kterým žalovaný nijak nezakročuje. Otec žalovaného zasahuje do domácnosti žalobkyně, kdy si bere i její věci. Ze strany otce žalovaného, s přihlížením žalovaného, je na žalobkyni činěn stálý tlak, aby se odstěhovala do domova seniorů, kdy se zároveň k žalobkyni dostala informace o záměru žalovaného a jeho rodiny směřujícího k omezení svéprávnosti žalobkyně.2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, neboť je přesvědčen, že se k žalobkyni vždy choval vstřícně a nenastaly žádné okolnosti, které by opravňovaly žalobkyni k odvolání daru pro nevděk. Žalovaný je připraven žalobkyni pomoct, kdykoliv o to požádá. Žalobkyně však o žalovaného již od dětství skutečný zájem neprojevovala a tento její postoj trvá v zásadě dosud. Žalobkyně je i přes její vyšší věk v zásadě soběstačná, a věci, které si sama obstarat nedokáže, zajišťuje otec žalovaného, tj. syn žalobkyně, který žalobkyni pravidelně navštěvuje, doprovází jí k lékaři a vozí žalobkyni, kam potřebuje. Otec žalovaného žije v , adresa, , a je tak své matce blíže. Zajišťuje pro ni běžné věci, jak to ostatně mezi rodiči , právnická osoba, je přirozené. Žalovaný nemá žádné povědomí o tom, že by se k žalobkyni choval jakkoliv nevhodně. Nemá rovněž žádné povědomí o tom, že by se jeho otec pokoušel žalobkyni přimět k tomu, aby se z bytu odstěhovala, a pokud by tomu tak bylo, nesouhlasil by s tím. Žalovaný popřel, že by on či jeho otec nutili žalobkyni k přestěhovaní se do domova důchodců či jí měli v úmyslu omezit ve svéprávnosti. Žalovaný umožňuje žalobkyni předmětný byt nerušeně užívat, potřebnou údržbu a úpravu bytu pak činí prostřednictvím svého otce. Za pomoci otce byla v bytě pro žalobkyni rekonstruována koupelna. Jelikož se jedná o panelákový byt, žádnou další zvláštní údržbu nevyžaduje.3. Sama žalobkyně při jednání soudu dále uvedla, že zhruba před 4 lety otec žalovaného oslovil žalobkyni s návrhem, aby šla do domova důchodců. Žalobkyně však toto odmítla a otec žalovaného již dále toto řešení nenavrhoval. Během Velikonoc v roce 2023 jí však její syn řekl, že se o žalobkyni již nechce starat, a ať se o ní postarají „ty dvě krávy“ (dcera a vnučka žalobkyně). Aktuálně jí syn navštěvuje asi 1x týdne. Když k ní syn přijde na návštěvu, zeptá se jí, jestli něco nepotřebuje, případně jí i se stejným dotazem zavolá. Většinou od něj nic moc nepotřebuje, neboť ho nechce zatěžovat. Byt, ve kterém aktuálně bydlí (předmětný byt), je technicky v pořádku, syn nechal zrekonstruovat bytové jádro a podlahu. Cílem žalobkyně, když převáděla předmětnou nemovitost bylo, aby se o ní její syn postaral. Dle názoru žalobkyně za vyhrocení rodinné situace může její syn, který s nikým z rodiny nekomunikuje. S žalovaným jakožto se svým vnukem nemá žádné vztahy, od nechodí k ní a ani ona k němu. To, že se s vnukem nevídá, klade za vinu svému synovi.4. Žalobkyně prostřednictvím právního zástupce dále při jednání uvedla, že po Velikonocích 2023 se situace zhoršila natolik, že syn žalobkyně ji vyzval ať jde do domova důchodců, neboť již situaci žalobkyně nezvládá, což vyústilo v hádku. Již v říjnu 2022 došlo k hádkám mezi žalobkyní a jejím synem, kdy sama žalobkyně podávala žalobu na vrácení daru, avšak řízení bylo zastaveno. Žalobkyně svému synovi darovala nemovitost, rodinný dům, v roce 1994. V období mezi říjnem 2022 a Velikonocemi 2023 syn žalobkyně odebral z předmětného bytu dokumenty a účetnictví, které si žalobkyně vedla k tomuto rodinnému domu. Následkem toho vznikla mezi účastníky hádka, která vyústila v to, že syn žalobkyně jí vrátil klíče od předmětného bytu. Dále uvedla, že mezi žalobkyní a žalovaným nepanují žádné vztahy. Žalovaný se nezajímá o žalobkyni a v zásadě se nezajímá ani o to, jakým způsobem syn žalobkyně o žalobkyni pečuje. Nechává tomu volnou ruku, nepřevzal žádnou základní morální slušnost za majetek, který dostal. Žalobkyně je toho názoru, že žalovaný nemůže povinnost péče přenášet na jinou osobu, tedy ani na svého otce, který navíc dle názoru žalobkyně tuto péči rovněž neprojevuje šťastně.5. Mezi účastníky bylo nesporné, že předmětná bytová jednotka je ve vlastnictví žalovaného, která mu byla darována žalobkyní v roce 2007.6. Z dokumentu ze dne , datum, označeného jako „odvolání daru pro nevděk s výzvou k vrácení daru a odstoupení od darovací smlouvy“ soud zjistil, že žalobkyně touto listinou vyzvala žalovaného k vrácení daru (bytové jednotky), neboť tento dar odvolala pro nevděk žalovaného. Důvody pro odvolání daru pro nevděk spatřovala žalobkyně ve skutečnosti, že žalovaný se nijak nepodílí na údržbě a nákladech spojených s nemovitostí, se žalobkyní nekomunikuje a neprojevuje o ni žádný zájem. Dále bylo žalovanému vytýkáno nevhodné chování jeho otce.7. Byla-li darovací smlouva uzavřena před , datum, , je nutné nárok na vrácení daru vždy poměřovat zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (obč. zák.), ve znění účinném do , datum, , i když k „nemravnému“ chování obdarovaného, pro který dárce žádá vrácení daru, došlo až po , datum, (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. , spisová značka, ).8. Podle § 630 obč. zák. se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.9. Již na základě uvedených tvrzení žalobkyně dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce na vrácení daru není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného nebo pouhý nevděk, ale takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky § 630 občanského zákoníku. Předpokladem aplikace tohoto ustanovení je kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kritérií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce. I kdyby byla prokázána všechna tvrzení žalobkyně o chování žalovaného, nejednalo by se o hrubé porušení dobrých mravů ve smyslu citovaného ustanovení. Z tohoto důvodu zamítl soud pro nadbytečnost důkazy navrhované žalobkyní.10. Z podané žaloby, odvolání daru pro nevděk ze dne , datum, i z vyjádření žalobkyně učiněné při jednání soudu je zřejmé, že žalobkyně není primárně spokojena s chováním svého syna, otce žalovaného. Během celého soudního jednání žalobkyně v zásadě výlučně poukazovala na jednání svého syna, o žalovaném se v zásadě vůbec nezmiňovala. Za chování svého otce však žalovaný v obecné rovině bez dalšího nenese žádnou odpovědnost ve smyslu ust. § 630 obč. zák., nelze prostřednictvím chování otce žalovaného dovozovat i protiprávnost chování přímo žalovaného. Sama žalobkyně navíc některá tvrzení uvedená v žalobě a v odvolání daru pro nevděk ze dne , datum, při jednání soudu relativizovala či fakticky popřela. Přestože žalovanému vytýkala, že se nijak nepodílí na údržbě a nákladech spojených s bytovou jednotkou, při jednání soudu uvedla, že v bytové jednotce bylo nedávno rekonstruováno celé bytové jádro a podlahy, a že byt je po technické stránce v pořádku. Rovněž sice poukazovala na skutečnost, že ze strany jejího syna byl na ni činěn nátlak, aby se odstěhovala do domova důchodců, avšak k dotazu soudu při jednání uvedla, že tento návrh otce žalovaného odmítla a otec žalovaného již dále toto řešení nenavrhoval. Jednalo se tak v zásadě o „jednorázovou“ situaci, nikoliv o dlouhodobý či systematický nátlak. Tato tvrzená pochybení proto soud shledal jako zcela nedůvodná.11. V řízení sice nebylo sporu o tom, že žalovaný s žalobkyní v zásadě nijak spontánně nekomunikuje, avšak tato pasivita žalovaného nedosahuje intenzity ve smyslu ust. § 630 obč. zák. Kvalitu komunikace mezi žalobkyní a žalovaným je třeba navíc poměřovat jejich dosavadním přís