14 C 329/2023-18 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci 99 276 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o nájmu, na základě které žalobce jako pronajímatel pronajal žalované byt [číslo] v 1. podlaží domu [adresa] v ulici [ulice] ve [obec]. Žalovaná se zavázala platit měsíční nájemné ve výši 3 060 Kč a služby spojené s užíváním bytu. Dne 6. 10. 2022 byl nájem ukončen. Žalovaná však za nájem v roce 2022 zaplatila celkem pouze částku 17 600 Kč. Žalovaná částka se tak skládá z nezaplaceného nájemného a z vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu. Dne 6. 10. 2022 podepsala žalovaná dohodu o uznání dluhu, kde uznala co do důvodu a výše svůj dluh vyčíslený ke dni 6. 10. 2023 na částku 62 310 Kč, když uvedla, že tento dluh je z titulu nedoplatku za užívání bytu. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Z nájemní smlouvy ze dne 15. 11. 2021 má soud za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu na nájmu bytu [číslo] v 1. podlaží domu [adresa] v ulici [ulice] ve [obec] na dobu určitou do 30. 11. 2022, kdy měsíční nájemné činilo částku 3 060 Kč. Z vyúčtování služeb za rok 2022 má soud za prokázané, že skutečný náklad na spotřebované služby činil částku 81 156,20 Kč. Z vývoje plateb pak vyplývá, že celková dlužná částka za nájemné a služby činila 99 275 Kč. 4. Žalobce má vůči žalované právo na zaplacení částky 99 276 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku nájemného a služeb spojených s užíváním bytu dle nájemní smlouvy ze dne 15. 11. 2021. Podle ustanovení § 2201 a násl. o. z. uzavřeli účastníci nájemní smlouvu o nájmu bytu, na základě které žalobce jako pronajímatel přenechala žalované jako nájemci byt do užívání, a to na dobu určitou, a žalovaná se za to zavázala platit nájemné a zálohy za služby spojené s užíváním bytu. Protože bylo nájemní smlouvou prokázáno, že mezi účastníky trval v rozhodném období závazkový právní vztah založený smlouvou o nájmu, a dále bylo prokázáno, že žalovaná za výše uvedené období nezaplatila nájem a služby spojené s užíváním bytu, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s placením peněžitého závazku (§ 1968 o. z.), vzniklo žalobci též právo požadovat úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve výši určené nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 172 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 972 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.