15 C 148/2024-34 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 15 400,03 Kč s přísl. Tento nárok žalobkyně odůvodnila tím, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, c.) byla dne 25. 4. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 15 400,03 Kč. Žalovaný se zavázal takto získané prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit do 21. 8. 2023. Žalovaný svůj závazek nesplnil, dlužnou částku řádně a včas nevrátil. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 žalobkyni. Následně přípisem ze dne 14. 6. 2024 žalobkyně svá tvrzení upravila, kdy uvedla, že žalovaný čerpal úvěr dne 25. 4. 2023 v částce 5 000 Kč a dne 26. 4. 2023 v částce 5 000 Kč. Žalovaný tak po dobu trvání úvěru celkem čerpal finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Dle platební historie byla žalobci postoupena pohledávka ve výši 15 400,03 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 10 000 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč (3x 250 Kč) a z úroku za období čerpání úvěru ve výši 4 650,03 Kč., právnická osoba, výzvě soudu žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen zápůjčku splatit a že řádně zvážil své možnosti. V případě, že měl pochybnosti o svých možnostech zápůjčku splatit, byl povinen kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili jeho schopnost zápůjčku splatit. Na základě této lustrace a prohlášení žalovaného původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalovaného zápůjčku splatit. Žalobce sděluje, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal soud bez účastníků řízení, neboť se žádný řádně předvolaný účastník k jednání řádně a včas nedostavil, ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení. Soud tedy při rozhodování vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.5. Soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 25. 4. 2023 uzavřena smlouva na základě níž se zavázala právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému částku v maximální výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s úrokovým navýšení 146,949 % ročně. Součástí smlouvy jsou i standardní podmínky úvěrové smlouvy ze dne 19. 4. 2023 a standardní informace o spotřebitelském úvěru. Výše uvedené soud zjistil ze smlouvy samé, z úvěrových podmínek a standardních informací o spotřebitelském úvěru. Žalovaný čerpal celkem částku 10 000 Kč, a to dvěma platbami (dne 25. 4. 2023 a 26. 4. 2023), což soud zjistil z vyčíslení plateb. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni dne 27. 1. 2020, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 20. 9. 2023, což soud zjistil z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 9. 2023, podacího lístku, dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 27.1.2020 a smlouva na opakovaném postoupení pohledávek. Žalovaný měl právní předchůdkyni dle jejího soupisu uhradit celkem částku 15 480,55 Kč, a to za výběry (2 x 5 000 Kč), účelně vynaložené náklady (3 x 250 Kč) a úroky za období čerpání v částce 4 730,55 Kč. Uvedené soud zjistil z platební informace ze dne 21. 8. 2023. Totožnost žalovaného byla ověřena z občanského průkazu, který zaslal žalobkyni včetně fotografie sebe samého, což soud zjistil z fotokopie občanského průkazu žalovaného.7. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.8. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaný neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřel ji jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.9. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C–679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.10. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.11. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. , spisová značka, , č.j. , spisová značka, , rozsudek Krajského soudu v , adresa, č.j. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, či rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. , spisová značka, , v podrobnostech, zejména s ohledem na formulaci požadavku ověření skutečností uvedených spotřebitelem, pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění uvedených rozhodnutí.12. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně a dostatečně, neboť vyšla pouze z žalovaným uvedených skutečností a z veřejně dostupných databá